„Jak si to představuješ, Weasleyová? Jsi kamarádka mého úhlavního nepřítele, toho mizery Pottera. Jsi sestra jeho poskoka, dcera rodiny, kterou můj otec považuje za ostudu čarodějnického světa. A aby toho nebylo dost, jsi samozřejmě z Nebelvíru. Můžeš mi říct jeden jediný dobrý důvod, proč bych to s tebou měl zkusit?!“
„Jsem pěkná holka z čistokrevné rodiny, prázdniny už tlučou na dveře a ty zrovna nikoho nemáš. Tak proč bys nemohl strávit léto se mnou? Jsem pro to schopná udělat cokoliv!“
„Cokoliv?“ V Malfoyových očích se zaleskla jiskra krutosti. „Tak víš co, Weasleyová? Já do toho teda jdu. Zvu tě na celé léto do našeho rodinného sídla pod jedinou podmínkou. Slib mi, že uděláš skutečně cokoliv, abych toho rozhodnutí nelitoval. Slib, že pro mě uděláš cokoliv budu chtít.“ Zvědavě a poněkud chlípně se na ní podíval. Ona však už nemohla ustoupit. Ne teď, když jí od prázdnin s její dosud tajnou láskou dělilo jen pár slov.
„Slibuji, že udělám cokoliv, abys toho rozhodnutí nelitoval.“
„Cokoliv, co budu chtít?“
„Cokoliv, co budeš chtít, Draco.“
„Dobře. Pošlu otci sovu. Asi bys měla také dát vědět rodičům. Ale do té doby se stýkat nebudeme. Zůstane to jen mezi námi.“ Odpochodoval s povýšeným úsměvem a jí se pomalu začínala třást kolena. Bylo to o chlup!
Ginny by samozřejmě nikdy nenašla odvahu k tak suverénnímu jednání, jaké právě předvedla a kterým si zajistila prázdniny s chlapcem, který už jí pěkných pár dní provázel v těch nejsladších snech. Za to, že se její sny začaly plnit, mohl paradoxně tolik nenáviděný profesor Snape. Bylo tomu asi týden, co je na hodině lektvarů poučil o chrabrovíně.
„Chrabrovíno, což je starší název pro lektvar kuráže, je jeden z nejnebezpečnějších lektvarů působících na lidskou mysl vůbec. Pravidla pro jeho užívání jsou přísnější než pravidla pro užívání veritaséra. Kdokoliv by jinému kouzelníkovi podal chrabrovíno bez jeho vědomí a svolení, vysloužil by si tím několikaletý pobyt ve vězení. Jak je ovšem vidět, některým z vás by Azkaban prospěl, ŽE CREEVEY? Můžete mi vysvětlit, proč opět nedáváte pozor a bavíte se s Tonmanem? Strhávám Nebelvíru pět bodů za každého z vás a za trest na příště přinesete tří stránkový esej o všech lektvarech působících na mysl, které máme pro letošek v osnovách. A teď ticho.“ Odkašlal si a ledovým, monotónním hlasem, jakoby to ani nebyl on, kdo tu před chvílí řval na celou učebnu, pokračoval.
„Chrabrovíno je skutečně nebezpečné, má totiž zcela jedinečný účinek; na určitý čas člověka zcela zbaví všech zábran - podobně jako větší množství alkoholu, ovšem na rozdíl od něj po požití chrabrovína zůstane uživatel střízlivý, svěží a schopný logicky uvažovat. Chrabrovíno ho pouze zbaví strachu, nejistoty a zábran. Mnozí čarodějové pod vlivem tohoto lektvaru zahynuli tragickou smrtí a nebo spáchali činy, za které strávili dlouhá léta v žaláři. Většina z uživatelů však i v méně tragických případech velice těžce nese následky činů, ke kterým se odhodlali pod vlivem lektvaru kuráže. Nezřídka se stává, že se se svým chováním v průběhu jeho působení nevyrovnají nadosmrti. Dokonce ani sebevraždy nešťastníků, kteří moc tohoto lektvaru podcenili, nejsou nijak vzácné. Tento lektvar je však i přes to vše používán, jelikož ze zbabělců dělá velké hrdiny, z tajně zamilovaných vášnivé milovníky, z opatrných a váhavých muže činu, které nikdo a nic nezastaví. Úplní zbabělci ho samozřejmě používat nemohou – je třeba najít v sobě alespoň odvahu k jeho použití.“ Snape se ušklíbl a rozhlédl se po třídě. Jeho výklad tentokrát opravdu zaujal. „Postup na výrobu lektvaru najdete na straně osmdesát osm vaší učebnice. Zbytek hodiny máte na přípravu vzorku.“ Ginny Weasleyové svitla jiskřička naděje. Z tajně zamilovaných dělá vášnivé milovníky... Znělo jí pořád dokola v uších. Konečně dostala šanci překonat svou nesmělost a svojí tajné lásce, kterou nebyl nikdo jiný, než chladný princ zmijozelské koleje Draco Malfoy, sdělit co k němu cítí. Alespoň to zkusit. Najít odvahu už jen k vypití lektvaru jí stálo téměř nadlidské úsilí. Odhodlávala se k tomu celý týden... a týden na to už byla na cestě na sídlo Malfoyových.
Pořád ještě tomu nemohla uvěřit. Většinu času po té, co jí k sobě oproti ošidnému slibu Draco pozval na prázdniny, strávila převážně na toaletě. Z návalu nervozity napřed několik hodin zvracela a pak ještě dostala průjem. Šok po vyprchání chrabrovína byl skutečně obrovský. Trvalo jí tři dny, než byla zase schopná jíst a pít a v noci doopravdy spát, a ne se až do rána křečovitě chvět. Děsila se toho, co řekla a udělala, a měla hrůzu z nadcházejících prázdnin. Na druhou stranu se těšila. Tajně, nejistě a rozechvěle, ale přesto čím dál víc. Vždyť přece Draco, její láska, ten nejkrásnější kluk na světě, zlatovlasé slunce jejích dní, ji neodmítl. Stráví s ní léto! Bude šťastná, ano, určitě bude šťastná. Jakkoliv se snažila si tohle všechno namluvit, moc tomu nevěřila. Chvílemi litovala, že podle učebnice se chrabrovíno nedá užívat opakovaně nebo dlouhodobě. Jeho hlavní přísada byla totiž jedovatá, takže lektvar při opakovaném užívání způsoboval fatální následky nejen duševní, ale i tělesné. Když však konečně skončil školní rok a ona se zdráhavým svolením rodičů odjela s Dracem na sídlo Malfoyů, už byla skoro klidná a přesvědčená o tom, že vše dopadne dobře. Její optimismus opadl na bod mrazu ve chvíli, kdy dorazili k cíli své cesty. Ponurá budova, původně nejspíš pozdně gotický strážný hrad zrekonstruovaný později ve viktoriánském stylu do podoby obytného zámku na ní svým chladem a strohostí působila už zdálky dost depresivně. Šeré a nevlídné chodby, četné portréty zamračených černokněžníků a celková neútulnost domu, kterým jí Draco provázel, jí na náladě nepřidaly. O poslední zbytky radosti jí připravil Draco, když ji představoval rodičům.
„Tak to je ona. Ginny Weasleyová. Jak doufám vzhledem k jejímu slibu, bude mi v příštích dvou měsících společností a kratochvílí.“ Nevšímal si jejího pohoršeného a překvapeného pohledu a plynně navázal: „Mého otce, Lucia Malfoye už znáš, a tohle je moje matka, Narcisa Malfoyová.“
„Těší mě,“ pípla Ginny. Z muže, který jí před rokem zajistil nepříjemně blízké setkání s Lordem Voldemortem skrze jeho deník ze školních let, měla stále strach. Už jen z toho, že dobrovolně stojí tváří v tvář jednomu z nejnebezpečnějších smrtijedů, měla velice nepříjemný pocit. Lucius se na místo odpovědi obrátil na syna s neskrývaným údivem ve tváři: „Tohle vystrašené pískle ti má být kratochvílí? A to jsem si myslel, že tvé rozmary začínám chápat, Draco.“ Nenápadně si odkašlal a otočil se od nich ke své ženě, zjevně aby dal najevo, že tuto trapnou událost považuje za uzavřenou, proto vzal Draco Ginny za ruku a odtáhl jí do svého pokoje v prvním patře západního křídla. Ginny měla slzy na krajíčku. Čekala ledasco, ale tohle byla opravdu silná káva. Když Draco zabouchl dveře od pokoje a vykázal domácího skřítka, který jim donesl zavazadla, okamžitě se do něj pustila.
„Jaká kratochvíle?! Draco, tohle jsi nemohl říct snad ani ze srandy, takovýhle žvásty!“ Jestli si myslíš, že před tvým otcem budu pokaždé předstírat, že jsem tu jako tvoje hračka, tak na to urychleně zapomeň!“
„Ale Ginny,“ pronesl jedovatě sladkým hlasem Draco, „ty nebudeš nic předstírat. Zapomněla jsi na svůj slib? Uděláš cokoliv... Ty jsi tu jako moje hračka.“ Ginny se po tváři rozlil výraz naprostého šoku. Tak takhle to tedy bylo! Proto tedy její nabídku nakonec přijal, mizera! Jen okamžik poté, co jí došlo, v jaké je situaci, jí vytryskly slzy a propukla v zoufalý pláč. Celé léto, vázána slibem, musela zůstat s Malfoyem, vydaná na pospas jeho přáním a choutkám, podřízená jeho vůli a chladné krutosti. Ze všeho nejvíc jí ale bolelo, že kluk, kterého milovala, nebyl ani trochu takový, jakého si ho vysnila, jaký podle ní mohl být když se usmíval a nebo se zamyslel a bez doprovodu svých nohsledů se toulal školními pozemky.
Tak jí to došlo, naivce, pomyslel si Malfoy a pod mrazivým žárem jeho očí by v tu chvíli nejspíš i vadly květiny. A teď je načase dát jí první lekci.
„Jsem pěkná holka z čistokrevné rodiny, prázdniny už tlučou na dveře a ty zrovna nikoho nemáš. Tak proč bys nemohl strávit léto se mnou? Jsem pro to schopná udělat cokoliv!“
„Cokoliv?“ V Malfoyových očích se zaleskla jiskra krutosti. „Tak víš co, Weasleyová? Já do toho teda jdu. Zvu tě na celé léto do našeho rodinného sídla pod jedinou podmínkou. Slib mi, že uděláš skutečně cokoliv, abych toho rozhodnutí nelitoval. Slib, že pro mě uděláš cokoliv budu chtít.“ Zvědavě a poněkud chlípně se na ní podíval. Ona však už nemohla ustoupit. Ne teď, když jí od prázdnin s její dosud tajnou láskou dělilo jen pár slov.
„Slibuji, že udělám cokoliv, abys toho rozhodnutí nelitoval.“
„Cokoliv, co budu chtít?“
„Cokoliv, co budeš chtít, Draco.“
„Dobře. Pošlu otci sovu. Asi bys měla také dát vědět rodičům. Ale do té doby se stýkat nebudeme. Zůstane to jen mezi námi.“ Odpochodoval s povýšeným úsměvem a jí se pomalu začínala třást kolena. Bylo to o chlup!
Ginny by samozřejmě nikdy nenašla odvahu k tak suverénnímu jednání, jaké právě předvedla a kterým si zajistila prázdniny s chlapcem, který už jí pěkných pár dní provázel v těch nejsladších snech. Za to, že se její sny začaly plnit, mohl paradoxně tolik nenáviděný profesor Snape. Bylo tomu asi týden, co je na hodině lektvarů poučil o chrabrovíně.
„Chrabrovíno, což je starší název pro lektvar kuráže, je jeden z nejnebezpečnějších lektvarů působících na lidskou mysl vůbec. Pravidla pro jeho užívání jsou přísnější než pravidla pro užívání veritaséra. Kdokoliv by jinému kouzelníkovi podal chrabrovíno bez jeho vědomí a svolení, vysloužil by si tím několikaletý pobyt ve vězení. Jak je ovšem vidět, některým z vás by Azkaban prospěl, ŽE CREEVEY? Můžete mi vysvětlit, proč opět nedáváte pozor a bavíte se s Tonmanem? Strhávám Nebelvíru pět bodů za každého z vás a za trest na příště přinesete tří stránkový esej o všech lektvarech působících na mysl, které máme pro letošek v osnovách. A teď ticho.“ Odkašlal si a ledovým, monotónním hlasem, jakoby to ani nebyl on, kdo tu před chvílí řval na celou učebnu, pokračoval.
„Chrabrovíno je skutečně nebezpečné, má totiž zcela jedinečný účinek; na určitý čas člověka zcela zbaví všech zábran - podobně jako větší množství alkoholu, ovšem na rozdíl od něj po požití chrabrovína zůstane uživatel střízlivý, svěží a schopný logicky uvažovat. Chrabrovíno ho pouze zbaví strachu, nejistoty a zábran. Mnozí čarodějové pod vlivem tohoto lektvaru zahynuli tragickou smrtí a nebo spáchali činy, za které strávili dlouhá léta v žaláři. Většina z uživatelů však i v méně tragických případech velice těžce nese následky činů, ke kterým se odhodlali pod vlivem lektvaru kuráže. Nezřídka se stává, že se se svým chováním v průběhu jeho působení nevyrovnají nadosmrti. Dokonce ani sebevraždy nešťastníků, kteří moc tohoto lektvaru podcenili, nejsou nijak vzácné. Tento lektvar je však i přes to vše používán, jelikož ze zbabělců dělá velké hrdiny, z tajně zamilovaných vášnivé milovníky, z opatrných a váhavých muže činu, které nikdo a nic nezastaví. Úplní zbabělci ho samozřejmě používat nemohou – je třeba najít v sobě alespoň odvahu k jeho použití.“ Snape se ušklíbl a rozhlédl se po třídě. Jeho výklad tentokrát opravdu zaujal. „Postup na výrobu lektvaru najdete na straně osmdesát osm vaší učebnice. Zbytek hodiny máte na přípravu vzorku.“ Ginny Weasleyové svitla jiskřička naděje. Z tajně zamilovaných dělá vášnivé milovníky... Znělo jí pořád dokola v uších. Konečně dostala šanci překonat svou nesmělost a svojí tajné lásce, kterou nebyl nikdo jiný, než chladný princ zmijozelské koleje Draco Malfoy, sdělit co k němu cítí. Alespoň to zkusit. Najít odvahu už jen k vypití lektvaru jí stálo téměř nadlidské úsilí. Odhodlávala se k tomu celý týden... a týden na to už byla na cestě na sídlo Malfoyových.
Pořád ještě tomu nemohla uvěřit. Většinu času po té, co jí k sobě oproti ošidnému slibu Draco pozval na prázdniny, strávila převážně na toaletě. Z návalu nervozity napřed několik hodin zvracela a pak ještě dostala průjem. Šok po vyprchání chrabrovína byl skutečně obrovský. Trvalo jí tři dny, než byla zase schopná jíst a pít a v noci doopravdy spát, a ne se až do rána křečovitě chvět. Děsila se toho, co řekla a udělala, a měla hrůzu z nadcházejících prázdnin. Na druhou stranu se těšila. Tajně, nejistě a rozechvěle, ale přesto čím dál víc. Vždyť přece Draco, její láska, ten nejkrásnější kluk na světě, zlatovlasé slunce jejích dní, ji neodmítl. Stráví s ní léto! Bude šťastná, ano, určitě bude šťastná. Jakkoliv se snažila si tohle všechno namluvit, moc tomu nevěřila. Chvílemi litovala, že podle učebnice se chrabrovíno nedá užívat opakovaně nebo dlouhodobě. Jeho hlavní přísada byla totiž jedovatá, takže lektvar při opakovaném užívání způsoboval fatální následky nejen duševní, ale i tělesné. Když však konečně skončil školní rok a ona se zdráhavým svolením rodičů odjela s Dracem na sídlo Malfoyů, už byla skoro klidná a přesvědčená o tom, že vše dopadne dobře. Její optimismus opadl na bod mrazu ve chvíli, kdy dorazili k cíli své cesty. Ponurá budova, původně nejspíš pozdně gotický strážný hrad zrekonstruovaný později ve viktoriánském stylu do podoby obytného zámku na ní svým chladem a strohostí působila už zdálky dost depresivně. Šeré a nevlídné chodby, četné portréty zamračených černokněžníků a celková neútulnost domu, kterým jí Draco provázel, jí na náladě nepřidaly. O poslední zbytky radosti jí připravil Draco, když ji představoval rodičům.
„Tak to je ona. Ginny Weasleyová. Jak doufám vzhledem k jejímu slibu, bude mi v příštích dvou měsících společností a kratochvílí.“ Nevšímal si jejího pohoršeného a překvapeného pohledu a plynně navázal: „Mého otce, Lucia Malfoye už znáš, a tohle je moje matka, Narcisa Malfoyová.“
„Těší mě,“ pípla Ginny. Z muže, který jí před rokem zajistil nepříjemně blízké setkání s Lordem Voldemortem skrze jeho deník ze školních let, měla stále strach. Už jen z toho, že dobrovolně stojí tváří v tvář jednomu z nejnebezpečnějších smrtijedů, měla velice nepříjemný pocit. Lucius se na místo odpovědi obrátil na syna s neskrývaným údivem ve tváři: „Tohle vystrašené pískle ti má být kratochvílí? A to jsem si myslel, že tvé rozmary začínám chápat, Draco.“ Nenápadně si odkašlal a otočil se od nich ke své ženě, zjevně aby dal najevo, že tuto trapnou událost považuje za uzavřenou, proto vzal Draco Ginny za ruku a odtáhl jí do svého pokoje v prvním patře západního křídla. Ginny měla slzy na krajíčku. Čekala ledasco, ale tohle byla opravdu silná káva. Když Draco zabouchl dveře od pokoje a vykázal domácího skřítka, který jim donesl zavazadla, okamžitě se do něj pustila.
„Jaká kratochvíle?! Draco, tohle jsi nemohl říct snad ani ze srandy, takovýhle žvásty!“ Jestli si myslíš, že před tvým otcem budu pokaždé předstírat, že jsem tu jako tvoje hračka, tak na to urychleně zapomeň!“
„Ale Ginny,“ pronesl jedovatě sladkým hlasem Draco, „ty nebudeš nic předstírat. Zapomněla jsi na svůj slib? Uděláš cokoliv... Ty jsi tu jako moje hračka.“ Ginny se po tváři rozlil výraz naprostého šoku. Tak takhle to tedy bylo! Proto tedy její nabídku nakonec přijal, mizera! Jen okamžik poté, co jí došlo, v jaké je situaci, jí vytryskly slzy a propukla v zoufalý pláč. Celé léto, vázána slibem, musela zůstat s Malfoyem, vydaná na pospas jeho přáním a choutkám, podřízená jeho vůli a chladné krutosti. Ze všeho nejvíc jí ale bolelo, že kluk, kterého milovala, nebyl ani trochu takový, jakého si ho vysnila, jaký podle ní mohl být když se usmíval a nebo se zamyslel a bez doprovodu svých nohsledů se toulal školními pozemky.
Tak jí to došlo, naivce, pomyslel si Malfoy a pod mrazivým žárem jeho očí by v tu chvíli nejspíš i vadly květiny. A teď je načase dát jí první lekci.
Žádné komentáře:
Okomentovat