„Nebul, zrzko! Slyšíš? Buď už konečně zticha.“ Podívala se na něj prázdným pohledem, ale skutečně ztichla. „Dej mi svou hůlku. Uschovám jí, aby tě náhodou něco nenapadlo. Je to pro tvoje dobro, víš přece, že nezletilí kouzelníci nesmí mimo školu kouzlit,“ dodal, když viděl, že Ginny váhá. Nakonec mu svou hůlku skutečně dala. Dokázal své charisma využít k získání autority, bylo těžké mu vzdorovat, tím spíše za dané situace. Kdyby tu tak byl Harry, zcela imunní vůči jedu Dracových slov... Malfoy schoval hůlku kamsi do záhybů svého pláště.
„Od této chvíle splníš každý můj rozkaz. A bez váhání. Věř mi, že jakkoliv nepříjemné může být jejich plnění, pořád to není nic ve srovnání s kletbou Cruciatus.“ Ginny se na něj nechápavě podívala.
„Ale to je přece kletba, která se nepromíjí!“ Ginny to nejspíš chtěla zakřičet, ale vydala ze sebe spíš zasípání, prozrazující paniku, která se jí uchvátila. „Navíc i ty jsi nezletilý kouzelník, takže o prázdninách nesmíš čarovat!“
„Smím, nesmím...“ ušklíbl se Draco. „Celá tahle budova je odstíněná, takže cokoliv udělám, se nikdo mimo ní nedozví. Což mi připomíná, když už máš tak dobré teoretické znalosti černé magie, že kdyby ses chtěla opravdu hodně vzpouzet, a nebo dokonce nedodržet svůj slib, mám v záloze ještě jednu kletbu, která se nepromíjí...“
„Imperius,“ splynulo z jejích úst rozechvěle. Čirá panika z jejího hlasu přímo čišela. Už jí nedokázala jakkoliv skrývat.
„Chytré děvče,“ kývl Malfoy ironicky a dodal: „A teď vzhůru, tedy vlastně dolů do sklepení. Jdeme!“ Jako omámená, ke svému bezbřehému zděšení si vědomá, že jakýkoliv pokus o odpor vůbec nemá smysl, vstala a následovala ho. Místnost, do které jí odvedl, byla prázdná, chladná, poměrně rozlehlá kobka hluboko v podzemí, celá čtyři patra pod Dracovou ložnicí. Dveře, které se za nimi zavřely, neměly zevnitř kliku. Ginny se lehce zachvěla, když si toho všimla, ač věděla, že to v její situaci nehraje pražádnou roli. Celá místnost byla citelně nabitá magií, zřejmě očarovaná celou sérií kouzel. Draco, jakoby četl její myšlenky, podotkl: „Ano. Skutečně odsud není úniku. Veškeré vybavení v této místnosti reaguje pouze na přání a příkazy mistra, což jsem v tuto chvíli samozřejmě já. A teď se, zrzko, svleč. Budeme si hrát.“ Podívala se na něj zcela nevěřícným pohledem. Tohle prostě už nemohl myslet vážně! Myslel.
„Nebaví mě ti pořád dokola jen vyhrožovat. Jestli tu do minuty nebudeš stát nahá, tak se pocvičím v sesílání kletby Cruciatus.“ Nebylo úniku. Odpor by jen znásobil její utrpení. Rudá v tváři a rozechvělá směsicí studu a vzteku se začala trhavými, vzdorovitými pohyby svlékat. Hábit. Boty, ponožky. Kalhoty... Draco se do ní vpíjel pohledem a očividně si užíval danou situaci. Už na sobě měla jen spodní prádlo. Bílé tílko a růžovobílé kalhotky. Zhluboka se nadechla, zaťala zuby a přetáhla si přes hlavu tílko. Měla teprve drobná, pevná prsa, která se vzpínala kolmo k tělu, nenosila proto ještě podprsenku (nehledě na to, že jako Weasleyová si prostě nemohla ve svém věku takový luxus dovolit). Stála před ním jen v kalhotkách, sevřela prsty jejich lem, vzteky zatínaje prsty až jí zbělely klouby. Pak si je s předklonem stáhla, přišlápla je a po malém úkroku se narovnala celá nahá, vstříc lačnému pohledu Draca Malfoye. Takhle si jejich první erotický zážitek rozhodně nepředstavovala, pokud se z její strany dalo vůbec o erotice hovořit. Chlad sklepení jí zašimral na zátylku a jí naskočila husí kůže. Draco se samolibě usmál. V poměrně nečitelném výrazu jeho tváře se dalo tušit něco morbidního. Přistoupil k ní a prsty pravé ruky jí zdvihl bradu.
„Pěkné, pěkné. Zdá se, že mi bude skutečným potěšením s tebou strávit léto.“ Sjel rukou na její rameno, přejel po hrudi, dotkl se letmo jejích zad. Celou proceduru snášela bezhlesně. Doteky, na které se tolik těšila až ji budou hřát, jí mrazily. Přesto však, i když si to odmítala přiznat, chvění v jejím staženém břiše nebylo způsobeno pouze nevolností. Draco jí poplácal po zadku, prohrábl konečky prstů chmýří na jejím ohanbí a poznamenal: „Tohle půjde pryč. Je to sice ještě malý bobřík, ale i tak mám radši vkusnou úpravu. Rozkroč se a pokrč v kolenou.“ Zaťala ruce v pěst a poslechla. Byla jen několik málo mikrometrů od výbuchu vztekem, skřípaje zuby se snažila rozumem potlačit touhu se na Draca vrhnout, mlátit ho a kopat až do jeho posledního dechu a možná ještě o chvíli déle, dokud by nezůstal ležet na zemi schoulený v tratolišti vlastní krve. Draco zamumlal slova jakéhosi zaklínadla a z jejího ochlupení zbyla jen tenounká zrzavá čárka. Cítila se ponížená jako ještě nikdy v životě, přesto se jí do mysli vkradla myšlenka, odkud asi Draco zná takováhle zaklínadla. Běžná kouzla měl ze školy, černou magii od otce, ale tohle? Ale to vše měl být teprve začátek. Draco jí gestem naznačil, že se má narovnat a pak bloudil ještě několik minut rukama po jejím těle. Pohrával si s jejími dlouhými vlasy tonoucích ve vlastním měděném lesku. Zlehka kroužil bříškem prstu kolem jejích rtů. Ginny si uvědomila, že navzdory své úplné bezmoci a vědomému znechucení začíná být vzrušená. Zrovna ve chvíli, kdy Dracovi střídavě letmé doteky a nebo pevnější tření její kůže způsobily, že se jí zrychlil tep i dech a ona přestávala vnímat ošklivost této situace v celé její absurditě, uťal Draco její příjemné pocity v jediném okamžiku. Sklouzl rukou z jejího břicha o kus níž a pak jí z ničeho nic na okamžik strčil prst do pochvy. Sykla bolestí. Bylo to náhlé a nečekané, ona nebyla dost vlhká a navíc to udělal bezohledným, hrubým pohybem. „Ale, ale,“ promluvil Draco s jízlivým úsměvem, jako by si vůbec nevšiml její reakce. „Ty nám začínáš vlhnout? Že by se ti to nakonec ještě začínal líbit?“ Samolibý tón jeho slov jí vyprovokoval natolik, že zareagovala dřív, než jí zase začal ovládat ukolébaný rozum.
„Uchcávám blahem, Malfoyi,“ křikla a plivla mu do obličeje. Místností zaznělo zvučné plesknutí. Na její tváři zůstaly po jeho facce rudé obrysy prstů. Draco si utřel její plivanec z tváře a pak jí vrazil ještě jednu facku na druhou tvář. Pak začal křičet.
„Mluvíš jako děvka! Udělat z tebe couru pro moje osobní potěšení nebude ani zdaleka tak těžké, jak jsem si původně myslel.“ Mlčela a spalovala ho vzdorovitým pohledem. I když se snažil nedat nic najevo, každý okamžik této situace ho pálil jako doběla rozžhavené železo na holé kůži. V tu chvíli si zamanul, že jí zlomí. Že z ní udělá poddajného tvora bez zbytku lidské hrdosti. Že jí poníží za hranice lidských možností, a to rozhodně nikoliv tak rychlými a ohranými způsoby, jako bylo fádní Cruciatus. „Zažiješ peklo, ty malá mrcho! Zapomeneš na vzdor a budeš prosit a slibovat cokoliv na světě, abych přestal. Budeš kňučet a úpět a řvát jako zvíře!“ Hrubě jí popadl pod krkem a narazil na zeď asi dva kroky za ní. Aby jí neuškrtil, couvala tak prudce, že málem upadla, a tak jí nečekaný náraz o zeď vyrazil dech. Zdvihl jí ruce a kolem těch se neslyšně obemkl ocelový okov. Stejné okovy jí zastudily i nad kotníky a roztáhly jí nohy asi metr od sebe. Byla napnutá jako tětiva luku, pouta se jí zařezávala do kůže a ona se nemohla pohnout ani centimetr. Připadala si teď ještě víc nahá, když byla zcela vystavená jeho pohledům a dotekům bez nejmenší možnosti vzdorovat. Draco odešel. Ginny se několik nekonečně dlouhých minut užírala představami všeho, co by jí mohl udělat. Přemýšlela, kolik odporných kouzel, mučících nástrojů a jiných zdrojů bolesti a ponížení může na tak temném místě, jako je sídlo Malfoyů asi být. Kamenná stěna jí studila do zad a tlačila do zadečku, chvěla se zimou a klouby jí pomalu začínaly bolet od pnutí pout. Cokoliv jí mělo čekat až se Malfoy vrátí, začínala si přát aby už přišel. Samota v ponuré, chladné a temné kobce byla hrozivá. To, že její rozzuřený věznitel nepřijde a nechá jí tu třeba až do rána, jí začínalo děsit víc než to nejhorší mučení. Špatně se jí dýchalo. Sípala a třeštila oči do tmy, směrem k zavřeným dveřím od kobky. Dveřím bez kliky a bez jediné známky života. Každý rychlý nádech, sotva vteřinový, ukrajoval její čas jako nůž máslo, ztuha, jako by trval celé minuty... Potom se Draco vrátil. Nenesl však žádné mučící nástroje a dokonce neměl v ruce ani hůlku. V dlani měl pouze malou skleněnou lahvičku. Flakónek s neznámým lektvarem.
„Od této chvíle splníš každý můj rozkaz. A bez váhání. Věř mi, že jakkoliv nepříjemné může být jejich plnění, pořád to není nic ve srovnání s kletbou Cruciatus.“ Ginny se na něj nechápavě podívala.
„Ale to je přece kletba, která se nepromíjí!“ Ginny to nejspíš chtěla zakřičet, ale vydala ze sebe spíš zasípání, prozrazující paniku, která se jí uchvátila. „Navíc i ty jsi nezletilý kouzelník, takže o prázdninách nesmíš čarovat!“
„Smím, nesmím...“ ušklíbl se Draco. „Celá tahle budova je odstíněná, takže cokoliv udělám, se nikdo mimo ní nedozví. Což mi připomíná, když už máš tak dobré teoretické znalosti černé magie, že kdyby ses chtěla opravdu hodně vzpouzet, a nebo dokonce nedodržet svůj slib, mám v záloze ještě jednu kletbu, která se nepromíjí...“
„Imperius,“ splynulo z jejích úst rozechvěle. Čirá panika z jejího hlasu přímo čišela. Už jí nedokázala jakkoliv skrývat.
„Chytré děvče,“ kývl Malfoy ironicky a dodal: „A teď vzhůru, tedy vlastně dolů do sklepení. Jdeme!“ Jako omámená, ke svému bezbřehému zděšení si vědomá, že jakýkoliv pokus o odpor vůbec nemá smysl, vstala a následovala ho. Místnost, do které jí odvedl, byla prázdná, chladná, poměrně rozlehlá kobka hluboko v podzemí, celá čtyři patra pod Dracovou ložnicí. Dveře, které se za nimi zavřely, neměly zevnitř kliku. Ginny se lehce zachvěla, když si toho všimla, ač věděla, že to v její situaci nehraje pražádnou roli. Celá místnost byla citelně nabitá magií, zřejmě očarovaná celou sérií kouzel. Draco, jakoby četl její myšlenky, podotkl: „Ano. Skutečně odsud není úniku. Veškeré vybavení v této místnosti reaguje pouze na přání a příkazy mistra, což jsem v tuto chvíli samozřejmě já. A teď se, zrzko, svleč. Budeme si hrát.“ Podívala se na něj zcela nevěřícným pohledem. Tohle prostě už nemohl myslet vážně! Myslel.
„Nebaví mě ti pořád dokola jen vyhrožovat. Jestli tu do minuty nebudeš stát nahá, tak se pocvičím v sesílání kletby Cruciatus.“ Nebylo úniku. Odpor by jen znásobil její utrpení. Rudá v tváři a rozechvělá směsicí studu a vzteku se začala trhavými, vzdorovitými pohyby svlékat. Hábit. Boty, ponožky. Kalhoty... Draco se do ní vpíjel pohledem a očividně si užíval danou situaci. Už na sobě měla jen spodní prádlo. Bílé tílko a růžovobílé kalhotky. Zhluboka se nadechla, zaťala zuby a přetáhla si přes hlavu tílko. Měla teprve drobná, pevná prsa, která se vzpínala kolmo k tělu, nenosila proto ještě podprsenku (nehledě na to, že jako Weasleyová si prostě nemohla ve svém věku takový luxus dovolit). Stála před ním jen v kalhotkách, sevřela prsty jejich lem, vzteky zatínaje prsty až jí zbělely klouby. Pak si je s předklonem stáhla, přišlápla je a po malém úkroku se narovnala celá nahá, vstříc lačnému pohledu Draca Malfoye. Takhle si jejich první erotický zážitek rozhodně nepředstavovala, pokud se z její strany dalo vůbec o erotice hovořit. Chlad sklepení jí zašimral na zátylku a jí naskočila husí kůže. Draco se samolibě usmál. V poměrně nečitelném výrazu jeho tváře se dalo tušit něco morbidního. Přistoupil k ní a prsty pravé ruky jí zdvihl bradu.
„Pěkné, pěkné. Zdá se, že mi bude skutečným potěšením s tebou strávit léto.“ Sjel rukou na její rameno, přejel po hrudi, dotkl se letmo jejích zad. Celou proceduru snášela bezhlesně. Doteky, na které se tolik těšila až ji budou hřát, jí mrazily. Přesto však, i když si to odmítala přiznat, chvění v jejím staženém břiše nebylo způsobeno pouze nevolností. Draco jí poplácal po zadku, prohrábl konečky prstů chmýří na jejím ohanbí a poznamenal: „Tohle půjde pryč. Je to sice ještě malý bobřík, ale i tak mám radši vkusnou úpravu. Rozkroč se a pokrč v kolenou.“ Zaťala ruce v pěst a poslechla. Byla jen několik málo mikrometrů od výbuchu vztekem, skřípaje zuby se snažila rozumem potlačit touhu se na Draca vrhnout, mlátit ho a kopat až do jeho posledního dechu a možná ještě o chvíli déle, dokud by nezůstal ležet na zemi schoulený v tratolišti vlastní krve. Draco zamumlal slova jakéhosi zaklínadla a z jejího ochlupení zbyla jen tenounká zrzavá čárka. Cítila se ponížená jako ještě nikdy v životě, přesto se jí do mysli vkradla myšlenka, odkud asi Draco zná takováhle zaklínadla. Běžná kouzla měl ze školy, černou magii od otce, ale tohle? Ale to vše měl být teprve začátek. Draco jí gestem naznačil, že se má narovnat a pak bloudil ještě několik minut rukama po jejím těle. Pohrával si s jejími dlouhými vlasy tonoucích ve vlastním měděném lesku. Zlehka kroužil bříškem prstu kolem jejích rtů. Ginny si uvědomila, že navzdory své úplné bezmoci a vědomému znechucení začíná být vzrušená. Zrovna ve chvíli, kdy Dracovi střídavě letmé doteky a nebo pevnější tření její kůže způsobily, že se jí zrychlil tep i dech a ona přestávala vnímat ošklivost této situace v celé její absurditě, uťal Draco její příjemné pocity v jediném okamžiku. Sklouzl rukou z jejího břicha o kus níž a pak jí z ničeho nic na okamžik strčil prst do pochvy. Sykla bolestí. Bylo to náhlé a nečekané, ona nebyla dost vlhká a navíc to udělal bezohledným, hrubým pohybem. „Ale, ale,“ promluvil Draco s jízlivým úsměvem, jako by si vůbec nevšiml její reakce. „Ty nám začínáš vlhnout? Že by se ti to nakonec ještě začínal líbit?“ Samolibý tón jeho slov jí vyprovokoval natolik, že zareagovala dřív, než jí zase začal ovládat ukolébaný rozum.
„Uchcávám blahem, Malfoyi,“ křikla a plivla mu do obličeje. Místností zaznělo zvučné plesknutí. Na její tváři zůstaly po jeho facce rudé obrysy prstů. Draco si utřel její plivanec z tváře a pak jí vrazil ještě jednu facku na druhou tvář. Pak začal křičet.
„Mluvíš jako děvka! Udělat z tebe couru pro moje osobní potěšení nebude ani zdaleka tak těžké, jak jsem si původně myslel.“ Mlčela a spalovala ho vzdorovitým pohledem. I když se snažil nedat nic najevo, každý okamžik této situace ho pálil jako doběla rozžhavené železo na holé kůži. V tu chvíli si zamanul, že jí zlomí. Že z ní udělá poddajného tvora bez zbytku lidské hrdosti. Že jí poníží za hranice lidských možností, a to rozhodně nikoliv tak rychlými a ohranými způsoby, jako bylo fádní Cruciatus. „Zažiješ peklo, ty malá mrcho! Zapomeneš na vzdor a budeš prosit a slibovat cokoliv na světě, abych přestal. Budeš kňučet a úpět a řvát jako zvíře!“ Hrubě jí popadl pod krkem a narazil na zeď asi dva kroky za ní. Aby jí neuškrtil, couvala tak prudce, že málem upadla, a tak jí nečekaný náraz o zeď vyrazil dech. Zdvihl jí ruce a kolem těch se neslyšně obemkl ocelový okov. Stejné okovy jí zastudily i nad kotníky a roztáhly jí nohy asi metr od sebe. Byla napnutá jako tětiva luku, pouta se jí zařezávala do kůže a ona se nemohla pohnout ani centimetr. Připadala si teď ještě víc nahá, když byla zcela vystavená jeho pohledům a dotekům bez nejmenší možnosti vzdorovat. Draco odešel. Ginny se několik nekonečně dlouhých minut užírala představami všeho, co by jí mohl udělat. Přemýšlela, kolik odporných kouzel, mučících nástrojů a jiných zdrojů bolesti a ponížení může na tak temném místě, jako je sídlo Malfoyů asi být. Kamenná stěna jí studila do zad a tlačila do zadečku, chvěla se zimou a klouby jí pomalu začínaly bolet od pnutí pout. Cokoliv jí mělo čekat až se Malfoy vrátí, začínala si přát aby už přišel. Samota v ponuré, chladné a temné kobce byla hrozivá. To, že její rozzuřený věznitel nepřijde a nechá jí tu třeba až do rána, jí začínalo děsit víc než to nejhorší mučení. Špatně se jí dýchalo. Sípala a třeštila oči do tmy, směrem k zavřeným dveřím od kobky. Dveřím bez kliky a bez jediné známky života. Každý rychlý nádech, sotva vteřinový, ukrajoval její čas jako nůž máslo, ztuha, jako by trval celé minuty... Potom se Draco vrátil. Nenesl však žádné mučící nástroje a dokonce neměl v ruce ani hůlku. V dlani měl pouze malou skleněnou lahvičku. Flakónek s neznámým lektvarem.
Žádné komentáře:
Okomentovat