Probudila se v teple peřin. Cítila se celá rozlámaná a břicho jí bolelo. Převrátila se na druhý bok. Jsem v teple, pod peřinou. Doma. Byl to jen zlý sen, utěšovala se. Nebyl. Když otevřela oči, uviděla zelené povlečení a ebenové dřevo Dracovy postele. Trhla s sebou. Pak se začala rozhlížet po pokoji. V ranním světle nevypadal tak neútulně jako včera. Viselo tu několik velkých krásných obrazů, mezi nimi portrét Dracovy matky, hned naproti jeho posteli, na kterém se nádherně usmívala a přímo zářila v záplavě svých zlatavých vlasů…
„No vida. Tak ses nám probudila...“ Dracův hlas zněl optimisticky, skoro přátelsky. Vrhla na něj z postele nejistý pohled. Bylo vidět, že je zmatená.
„Snad sis nemyslela, že strávíme dva měsíce ve sklepení? Naše sídlo je velké a navíc, kdybys nejedla, nepila a spala v okovech, brzo bys byla hubená, špinavá a ošklivá. A mě by to přestalo bavit.“ Takže když nebudu jíst a spolupracovat, tak mi dá Malfoy pokoj? Draco si okamžitě všiml jiskřičky naděje v jejích očích.
„Ale no tak. Přece bys netrpěla při plném vědomí a příjemné věci nedělala pod vlivem kletby Imperius? To už by byl vážně paradox, ne?“ Usmál se a ten úsměv nebyl ani zdaleka tak cynický jako jeho slova. Skoro jakoby jí vyprávěl, kam pojednou na výlet.
„Teď se jdi osprchovat, pak nás čeká snídaně. Běž. A nezdrž se tam moc dlouho, nebo tě odtamtud vytáhnu a budeš snídat nahá a mokrá.“ Když řekl „nahá,“ uvědomila si Ginny, že má na sobě noční košili. Vstala a když cupitala do koupelny, křikl za ní: „A vrať se jen v osušce. Oblečeš se tady.“ O několik vteřin později už si vychutnávala proud horké vody dopadající na její tělo. V koupelně, jako ostatně ve většině sídla, bylo poměrně chladno na to, že bylo léto a celkem příjemné počasí, proto se celá místnost záhy zaplnila chuchvalci páry. Ginny ze sebe smývala pot a prohřívala své bolavé tělo. Chtěla smýt i jeho dotyky, smýt ponížení, smýt ze sebe do posledního zrnka všechno, co jí udělal. Nešlo to. Samozřejmě... Včera zašel příliš daleko. Při vzpomínce na včerejší večer se otřásla, až jí zamrazilo v zátylku přes to, že stála v proudu téměř vařící vody. Na stojanu ve sprchovém koutu našla připravený dámský sprchový gel, a tak jej použila. Voněl příjemně, po heřmánku a šalvěji. Při mytí třísel jí napadlo, že depilace, kterou jí včera Draco kouzlem vytvořil, je docela praktická a příjemná věc... Pak si ale vzpomněla na jeho výhrůžku a došlo jí, že už se teplému, konejšivému proudu vody musí oddávat mnoho minut. Zavřela kohoutek a osušila se velkou bílou osuškou. Omotala jí kolem těla, z menšího ručníku si udělal turban na vlasy a vklouzla zpátky do pokoje. Draco na ní vrhnul pohled ve stylu „no to je dost,“ ale než stihl něco podobného říct, rozlil se mu po tváři zalíbený úsměv. Pohled na Ginny, dětsky růžovou od horké sprchy a tření ručníku, ještě zabalenou do zářivě bílých osušek, mu rozhodně nebyl proti srsti. Když si všimla jeho úsměvu, polilo jí horko a v břiše ucítila zašimrání. S tímhle úsměvem to byl její Draco. Jakkoliv to bylo absurdní, její trapitel jí pořád připadal neodolatelně svůdný a ve chvíli, kdy se upřímně usmíval jako teď, ho skoro zapomínala nenávidět... Pořád ještě, i přes jeho krutost a pýchu, v něm viděla chlapce, do něhož byla ještě před týdnem až po uši zamilovaná.
„Odlož ten ručník. Oba,“ řekl věcným, nenuceným tónem. Čekala to a navíc jí nahou už viděl – víc než dost, takže jí ani nenapadlo vzdorovat a povolila ručníky, které jí sklouzly ke kotníkům. Stála před ním čistá a voňavá... Cítil, jak jeho vzrušení narůstá skoro až do bolesti. Celý jeho svět se scvrkl do jejího dokonalého těla s centrem, ke kterému směřovala tenká zrzavá čárka, jeho vlastní výtvor ze včerejška. Ale ovládl se. Nejraději by se s ní teď hned vášnivě pomiloval, ale věděl, že ještě nenadešel ten čas. Ještě mi zcela nepatří. Nezlomil jsem jí. Ztráta jejího panenství při vášnivém, pravděpodobně oboustranně dobrovolném milování by byla její výhra. Ne, až jí pokoří, pak, možná... Uvědomil si, že přemýšlí už zbytečně dlouho a že si Ginny jeho hladového pohledu už dávno všimla. Trochu ho to naštvalo – chtěl být pánem situace a chtíč, byť odhalený pouhým pohledem a zaváháním, byl pro něj projevem slabosti. Zamračil se a zavolal: „Dino!“ Ginny doufala, že než Dina, ať už to měl být kdokoliv, přijde, nechá jí Draco alespoň něco obléknout. Jako obvykle marně. Doufat bylo v jeho společnosti jen ztrátou času. Dina, naštěstí pouze domácí skřítka Malfoyů, se objevila téměř ihned. V první chvíli zrozpačitěla, když viděla uprostřed pokoje stát nahou Ginny, ale když Draco pokynul a hodil po ní kartáč se sponou, okamžitě se s lehkou úklonou postavila za Ginny a začala jí rozčesávat vlasy. Pracovala jemně, opatrně, ale přesto poměrně rychle. Nakonec upletla Ginny sérií hbitých, ale pečlivých pohybů pevný cop, který sepnula tmavou, koženou sponou. Pro rusovlásku to byl zvláštní pocit. Takové porušení intimity ještě nezažila... Aby jí nahou česal domácí skřítek pod zaujatým pohledem nějakého chlapce... A tohle nebyl nějaký chlapec, ale Draco Malfoy, její nejsladší sen a nejčernější noční můra v jedné osobě. Tento okamžik, přestože na sobě nesl patinu ponížení, byl do důsledku velice příjemný. Ginny si poprvé v životě uvědomila, že láska a nenávist k sobě mají vlastně docela blízko. Rozhodně blíž, než si myslí většina smrtelníků. Dina po té, co dokončila svůj úkol, váhavě pohlédla na Draca, jestli jí ještě něco nepřikáže, načež se neslyšně – a doslova – vytratila. Draco se už zase usmíval. To kotě se mi fakt pekelně líbí, pomyslel si, ale nahlas řekl: „A teď nějaké oblečení.“ Promnul si bradu, jako by čekal, že mu tam co nevidět vyraší bradka. Ginny pohlédla k hromádce svých zavazadel. Mladý Malfoy jí ale ihned vyvedl z omylu. „To samozřejmě ne. Nejsem zvědavý na odrbané hábity a tím méně na nějaké vybledlé mudlovské hadry. Oblečeš se podle mého vkusu.“ Otevřel truhlu, která v místnosti ještě večer nebyla. Zřejmě ji nechal přinést přímo kvůli ní. Za jiných okolností by jí to potěšilo, teď však převažovala zvědavost a nejistota, co Draco myslel svým vkusem, že to řekl tak dvousmyslným tónem. Oblečení, které začal z truhly vytahovat, je asi hodně troufalé vůbec nazývat oblečením, vzhledem k tomu, že se jednalo převážně o změť černých kožených řemínků, stříbrných přezek, řetízků a cvočků. „Tohle,“ ukázal na černý, tuhý obojek se stříbrnými kroužky, jaký lze většinou vidět na krcích pitbulů a jiných bojových plemen psů, „bude v podstatě jediný neměnný kus tvého oblečení. Chci, abys ho nosila neustále, pokud ti nepřikážu ho sundat, na znak tvé podřízenosti.“ Zaváhala, ale protože už věděla, že odpor nemá smysl, upnula si obojek kolem krku. Následoval podprsenka, která hruď zahalovala skutečně jen velice symbolicky, jsa změtí řemínků a řetízků, s košíčky tvořenými kroužky ne nepodobnými cárům drátěné košile, jakou v dávných dobách nosívali šermíři. Když ale Ginny viděla kalhotky, které pro ní měl připravené, neudržela v sobě slova protestů. Byla to tanga, zepředu tvořená velmi tenkým proužkem lesklé kůže, hned nad ohanbím se dělícím na dva provázky, stejně jako se mezi nohama spojoval v jedinou, tenkou šňůrku kůže, mizící mezi půlkami zadečku. Místo horního lemu měly jen stříbrný řetízek, na nějž byly ony provázky uchycené.
„Obleč si je a neodporuj, nebo ti je natáhnu sám.“ Přestože jeho dominanci většinou podléhala, tahle perverzní změť provázků jí přišla natolik ponižující, že si kalhotky prostě neoblékla. Draco se k ní zvolna, nevinně, jako uspávač hadů přitočil, pak jí popadl za cop a prudce strhl na postel. Ginny vypískla a začala se vzpouzet, ale jelikož byl nepoměrně silnější než ona, nedělalo mu problém jí zakleknout záda a tanga jí natáhnout. Pak zpod hábitu vytáhl černý, podlouhlý prut a pořádně jí sešvihal její holý zadek. Postavil jí a podíval se do její rudé tváře, a do očí potlačujících slzy.
„Řekl jsem, že máš poslouchat. Tvoje hloupost. Teď zdvihni ruce.“ Váhavě a rozechvěle, čekajíc na další bolestivý úder, zdvihla ruce nad hlavu. On uchopil řetízek jejího spodního prádla a popotáhl ho výš, až se ošila, jak se jí zadní řemínek zařízl mezi půlky, a potom řetízek kolem boků pevně utáhl. Byl se svým výtvorem spokojen. Vypadala neodolatelně sexy. I přes její další, už ale jen velice chabý, odpor jí natáhl ještě latexové punčochy do půl stehen s koženými podvazky a poodstoupil, aby zhodnotil své dílo. „Dobře.“ Vytáhl ještě podivné dlouhé rukavice s očky a tkanicemi. „Dej ruce za záda.“ Oblékl jí rukavice, které, jak záhy zjistila, byly spojené a když se utáhly, působily jako pevná pouta, ze kterých se bylo zhola nemožné dostat bez cizí pomoci. Měla teď lokty u sebe a ruce za zády stažené tak pevně, že s nimi nemohla ani hnout. Na obojek k jejímu krku připnul řetězové vodítko na psa a pokynul jí: „Jdeme.“
„Kam?“ Vydechla leknutím. Představa, že se v tomhle „oblečení“ bude producírovat po panství Malfoyů na očích Luciovi, Narcise a kdovíkomu ještě, v ní vyvolalo vlnu studu a zcela nový druh strachu. Dokud tyhle zvrhlé hrátky probíhaly mezi ní a Dracem, byla to jedna věc, ale vystupovat takhle veřejně?!
„Na snídani, přece.“ Draco zamířil ven z pokoje a lehkým trhnutím vodítkem jí pobídl, aby ho následovala. Obojek byl docela těsný a cvočky jí samy o sobě nepříjemně tlačily na její citlivý, bělostný krk, ale trhnutí bylo tak citelné, že prostě nemohla zůstat stát, a tak ho následovala. Prostě byla na špatné straně vodítka na to, aby se s ním přetahovala. Kamenná podlaha na chodbě jí studila do jejích skoro bosých nohou. Draco jí odvedl do jídelny ztichlým sídlem a naštěstí ani tam nikdo nebyl, kromě skřítky Diny.
„Přejete si, pane?“
„Nějakou snídani. Jednu porci na talíř, druhou nasekanou na malé kousky do některé z Rustyho misek.“
„Ano, pane.“ Skřítka se vytratila splnit jeho podivný příkaz. Za malý okamžik byla zpět a nesla dvě porce snídaně. Jednu na talíři a druhou v psí misce. Draco se posadil ke stolu, skřítka dala talíř před něj a misku na místo vedle.
„Jsi PITOMÁ!?“ Zaburácel Draco. „Odkdy patří psí miska na stůl?! Debilní skřete!“ Dina se roztřásla a nahrbená strachy poslušně položila psí misku na zem.
„A dones ještě jednu na čaj,“ dodal už zase klidným hlasem Draco. Pak se otočil k Ginny: „A ty čekáš na co?“
„Až mi třeba rozvážeš ruce?“ zeptala se Ginny tónem, kterým se obvykle slabomyslným vysvětlují úplně samozřejmé věci.
„Tos nepochopila, že to žrádlo v misce není pro psa, naivko?“ Ginny se kousla do rtu a odpověděla: „To bohužel ano, ale když už ti to připadá tak zábavné, mohl bys mi říct, čím se mám najíst, když ne rukama?“
„Žereš přece hubou, a ne rukama, takže je necháme tak, jak jsou a ty si klekni a žer. A pokud se ti to nelíbí, nikdo tě nenutí. Ovšem jestli si myslíš, že u oběda na tom budeš líp, tak se pleteš.“ Ginny na něj vrhla zamračený pohled a pak si klekla a začala ústy a jazykem jíst z misky. Snaha udržet alespoň trochu ladu a grácie se ukázala vzhledem k okolnostem zcela zbytečná, takže nakonec žrala opravdu jako pes a stejně tak i chlemtala vlažný čaj, který jí o kousek vedle položila Dina. Když dojedla, všimla si, že jí Draco, zřejmě už hodnou chvíli, pobaveně pozoruje. Narovnala se a vstala. Draco vzal řetěz a vstal taky.
„Tak se jdeme projít.“
„Otřeš mi alespoň tu ublemcanou pusu?“
„Když pěkně poprosíš,“ ušklíbl se Draco. Zasychající marmeláda, čaj, drobky toastu a šťáva ovoce jí svědily a štípaly a věděla, že časem by se to nezlepšilo, ale spíš zhoršilo. Rezignovaně si povzdechla.
„Mohl bys mi, prosím, otřít pusu?“
„Myslím, že jsem ti včera řekl, jak mě máš oslovovat.“ Ginny jen s vypětím vůle překonala nutkání poslat ho do míst, kam slunce nesvítí, a zopakovala svou prosbu.
„Mohl bys mi prosím, utřít pusu, pane?“
„Mohl. Ale příště bez toho sarkasmu a zkus říct třeba „můj pane“, to bude znít mnohem líp,“ odpověděl jí, zatímco jí ubrouskem očistil obličej. Pak jí k sobě přivinul, sklonil hlavu, přitiskl své rty na její, chutnající po ovoci, a začal jí líbat. Byl to zvláštní polibek. Měla ruce pevně spoutané za zády a tak ho nemohla obejmout a plně mu opětovat jeho vášeň. Jen stála se zakloněnou hlavou a kolena se jí podlamovala tak, že kdyby jí v tu chvíli pevně nedržel oběma rukama, asi by upadla. Líbali se dlouho a intenzivně, jazyky propletené v divoké, ale přesto jemné změti. Ona zcela podlehla jeho kouzlu – tentokrát ovšem kouzlu jeho osobnosti a nikoliv jeho magie – a on se toho pocitu prostě nemohl nabažit. Tak dominantní, tak mocný, násilný a přesto vytoužený polibek. Zhmotnění dokonalosti. Když své rty konečně odlepil od jejích, neměl daleko k orgasmu a jak viděl, nebyl sám. Ginny byla rudá ve tvářích, chvěla se vzrušením a v očích měla jiskřičky, nebo spíš už celé plameny smyslnosti. Draco už podruhé toho dne dostal nesmírnou chuť si jí vzít, tentokrát však ochladl velmi rychle s vědomím, že je v jídelně a že může kdokoliv přijít. Otcovi byly jeho choutky lhostejné, ale kdyby syna přistihl při orgiích v rodinné jídelně, asi by mu to řádně zdvihlo žluč. A rozzlobení otce nepatřilo mezi Dracovy oblíbené adrenalinové sporty. Byly i příjemnější a zajímavější způsoby jak riskovat svůj život, zdraví a příčetnost než pod nápory intenzivní bolesti. Proto nakonec posměšným hlasem zavelel: „Jsi nějaká nažhavená. Jdeme na vzduch, to tě zchladí.“ Neušlo mu, že jí po stehnech ztékají drobné čúrky. Byla pořádně vlhká. Ušklíbl se, rozhodl se to pro tuto chvíli už nekomentovat a vyvedl jí ven z domu do rozlehlých zahrad a parků, které sídlo obklopovaly. Jí ovšem také neušlo, že jeho jindy bledá pleť hoří vzrušením, že se potí a málem nestíhá dýchat. Pokud dostane trochu rozum, hlupáček, třeba to ještě nakonec budou prima prázdniny...
„No vida. Tak ses nám probudila...“ Dracův hlas zněl optimisticky, skoro přátelsky. Vrhla na něj z postele nejistý pohled. Bylo vidět, že je zmatená.
„Snad sis nemyslela, že strávíme dva měsíce ve sklepení? Naše sídlo je velké a navíc, kdybys nejedla, nepila a spala v okovech, brzo bys byla hubená, špinavá a ošklivá. A mě by to přestalo bavit.“ Takže když nebudu jíst a spolupracovat, tak mi dá Malfoy pokoj? Draco si okamžitě všiml jiskřičky naděje v jejích očích.
„Ale no tak. Přece bys netrpěla při plném vědomí a příjemné věci nedělala pod vlivem kletby Imperius? To už by byl vážně paradox, ne?“ Usmál se a ten úsměv nebyl ani zdaleka tak cynický jako jeho slova. Skoro jakoby jí vyprávěl, kam pojednou na výlet.
„Teď se jdi osprchovat, pak nás čeká snídaně. Běž. A nezdrž se tam moc dlouho, nebo tě odtamtud vytáhnu a budeš snídat nahá a mokrá.“ Když řekl „nahá,“ uvědomila si Ginny, že má na sobě noční košili. Vstala a když cupitala do koupelny, křikl za ní: „A vrať se jen v osušce. Oblečeš se tady.“ O několik vteřin později už si vychutnávala proud horké vody dopadající na její tělo. V koupelně, jako ostatně ve většině sídla, bylo poměrně chladno na to, že bylo léto a celkem příjemné počasí, proto se celá místnost záhy zaplnila chuchvalci páry. Ginny ze sebe smývala pot a prohřívala své bolavé tělo. Chtěla smýt i jeho dotyky, smýt ponížení, smýt ze sebe do posledního zrnka všechno, co jí udělal. Nešlo to. Samozřejmě... Včera zašel příliš daleko. Při vzpomínce na včerejší večer se otřásla, až jí zamrazilo v zátylku přes to, že stála v proudu téměř vařící vody. Na stojanu ve sprchovém koutu našla připravený dámský sprchový gel, a tak jej použila. Voněl příjemně, po heřmánku a šalvěji. Při mytí třísel jí napadlo, že depilace, kterou jí včera Draco kouzlem vytvořil, je docela praktická a příjemná věc... Pak si ale vzpomněla na jeho výhrůžku a došlo jí, že už se teplému, konejšivému proudu vody musí oddávat mnoho minut. Zavřela kohoutek a osušila se velkou bílou osuškou. Omotala jí kolem těla, z menšího ručníku si udělal turban na vlasy a vklouzla zpátky do pokoje. Draco na ní vrhnul pohled ve stylu „no to je dost,“ ale než stihl něco podobného říct, rozlil se mu po tváři zalíbený úsměv. Pohled na Ginny, dětsky růžovou od horké sprchy a tření ručníku, ještě zabalenou do zářivě bílých osušek, mu rozhodně nebyl proti srsti. Když si všimla jeho úsměvu, polilo jí horko a v břiše ucítila zašimrání. S tímhle úsměvem to byl její Draco. Jakkoliv to bylo absurdní, její trapitel jí pořád připadal neodolatelně svůdný a ve chvíli, kdy se upřímně usmíval jako teď, ho skoro zapomínala nenávidět... Pořád ještě, i přes jeho krutost a pýchu, v něm viděla chlapce, do něhož byla ještě před týdnem až po uši zamilovaná.
„Odlož ten ručník. Oba,“ řekl věcným, nenuceným tónem. Čekala to a navíc jí nahou už viděl – víc než dost, takže jí ani nenapadlo vzdorovat a povolila ručníky, které jí sklouzly ke kotníkům. Stála před ním čistá a voňavá... Cítil, jak jeho vzrušení narůstá skoro až do bolesti. Celý jeho svět se scvrkl do jejího dokonalého těla s centrem, ke kterému směřovala tenká zrzavá čárka, jeho vlastní výtvor ze včerejška. Ale ovládl se. Nejraději by se s ní teď hned vášnivě pomiloval, ale věděl, že ještě nenadešel ten čas. Ještě mi zcela nepatří. Nezlomil jsem jí. Ztráta jejího panenství při vášnivém, pravděpodobně oboustranně dobrovolném milování by byla její výhra. Ne, až jí pokoří, pak, možná... Uvědomil si, že přemýšlí už zbytečně dlouho a že si Ginny jeho hladového pohledu už dávno všimla. Trochu ho to naštvalo – chtěl být pánem situace a chtíč, byť odhalený pouhým pohledem a zaváháním, byl pro něj projevem slabosti. Zamračil se a zavolal: „Dino!“ Ginny doufala, že než Dina, ať už to měl být kdokoliv, přijde, nechá jí Draco alespoň něco obléknout. Jako obvykle marně. Doufat bylo v jeho společnosti jen ztrátou času. Dina, naštěstí pouze domácí skřítka Malfoyů, se objevila téměř ihned. V první chvíli zrozpačitěla, když viděla uprostřed pokoje stát nahou Ginny, ale když Draco pokynul a hodil po ní kartáč se sponou, okamžitě se s lehkou úklonou postavila za Ginny a začala jí rozčesávat vlasy. Pracovala jemně, opatrně, ale přesto poměrně rychle. Nakonec upletla Ginny sérií hbitých, ale pečlivých pohybů pevný cop, který sepnula tmavou, koženou sponou. Pro rusovlásku to byl zvláštní pocit. Takové porušení intimity ještě nezažila... Aby jí nahou česal domácí skřítek pod zaujatým pohledem nějakého chlapce... A tohle nebyl nějaký chlapec, ale Draco Malfoy, její nejsladší sen a nejčernější noční můra v jedné osobě. Tento okamžik, přestože na sobě nesl patinu ponížení, byl do důsledku velice příjemný. Ginny si poprvé v životě uvědomila, že láska a nenávist k sobě mají vlastně docela blízko. Rozhodně blíž, než si myslí většina smrtelníků. Dina po té, co dokončila svůj úkol, váhavě pohlédla na Draca, jestli jí ještě něco nepřikáže, načež se neslyšně – a doslova – vytratila. Draco se už zase usmíval. To kotě se mi fakt pekelně líbí, pomyslel si, ale nahlas řekl: „A teď nějaké oblečení.“ Promnul si bradu, jako by čekal, že mu tam co nevidět vyraší bradka. Ginny pohlédla k hromádce svých zavazadel. Mladý Malfoy jí ale ihned vyvedl z omylu. „To samozřejmě ne. Nejsem zvědavý na odrbané hábity a tím méně na nějaké vybledlé mudlovské hadry. Oblečeš se podle mého vkusu.“ Otevřel truhlu, která v místnosti ještě večer nebyla. Zřejmě ji nechal přinést přímo kvůli ní. Za jiných okolností by jí to potěšilo, teď však převažovala zvědavost a nejistota, co Draco myslel svým vkusem, že to řekl tak dvousmyslným tónem. Oblečení, které začal z truhly vytahovat, je asi hodně troufalé vůbec nazývat oblečením, vzhledem k tomu, že se jednalo převážně o změť černých kožených řemínků, stříbrných přezek, řetízků a cvočků. „Tohle,“ ukázal na černý, tuhý obojek se stříbrnými kroužky, jaký lze většinou vidět na krcích pitbulů a jiných bojových plemen psů, „bude v podstatě jediný neměnný kus tvého oblečení. Chci, abys ho nosila neustále, pokud ti nepřikážu ho sundat, na znak tvé podřízenosti.“ Zaváhala, ale protože už věděla, že odpor nemá smysl, upnula si obojek kolem krku. Následoval podprsenka, která hruď zahalovala skutečně jen velice symbolicky, jsa změtí řemínků a řetízků, s košíčky tvořenými kroužky ne nepodobnými cárům drátěné košile, jakou v dávných dobách nosívali šermíři. Když ale Ginny viděla kalhotky, které pro ní měl připravené, neudržela v sobě slova protestů. Byla to tanga, zepředu tvořená velmi tenkým proužkem lesklé kůže, hned nad ohanbím se dělícím na dva provázky, stejně jako se mezi nohama spojoval v jedinou, tenkou šňůrku kůže, mizící mezi půlkami zadečku. Místo horního lemu měly jen stříbrný řetízek, na nějž byly ony provázky uchycené.
„Obleč si je a neodporuj, nebo ti je natáhnu sám.“ Přestože jeho dominanci většinou podléhala, tahle perverzní změť provázků jí přišla natolik ponižující, že si kalhotky prostě neoblékla. Draco se k ní zvolna, nevinně, jako uspávač hadů přitočil, pak jí popadl za cop a prudce strhl na postel. Ginny vypískla a začala se vzpouzet, ale jelikož byl nepoměrně silnější než ona, nedělalo mu problém jí zakleknout záda a tanga jí natáhnout. Pak zpod hábitu vytáhl černý, podlouhlý prut a pořádně jí sešvihal její holý zadek. Postavil jí a podíval se do její rudé tváře, a do očí potlačujících slzy.
„Řekl jsem, že máš poslouchat. Tvoje hloupost. Teď zdvihni ruce.“ Váhavě a rozechvěle, čekajíc na další bolestivý úder, zdvihla ruce nad hlavu. On uchopil řetízek jejího spodního prádla a popotáhl ho výš, až se ošila, jak se jí zadní řemínek zařízl mezi půlky, a potom řetízek kolem boků pevně utáhl. Byl se svým výtvorem spokojen. Vypadala neodolatelně sexy. I přes její další, už ale jen velice chabý, odpor jí natáhl ještě latexové punčochy do půl stehen s koženými podvazky a poodstoupil, aby zhodnotil své dílo. „Dobře.“ Vytáhl ještě podivné dlouhé rukavice s očky a tkanicemi. „Dej ruce za záda.“ Oblékl jí rukavice, které, jak záhy zjistila, byly spojené a když se utáhly, působily jako pevná pouta, ze kterých se bylo zhola nemožné dostat bez cizí pomoci. Měla teď lokty u sebe a ruce za zády stažené tak pevně, že s nimi nemohla ani hnout. Na obojek k jejímu krku připnul řetězové vodítko na psa a pokynul jí: „Jdeme.“
„Kam?“ Vydechla leknutím. Představa, že se v tomhle „oblečení“ bude producírovat po panství Malfoyů na očích Luciovi, Narcise a kdovíkomu ještě, v ní vyvolalo vlnu studu a zcela nový druh strachu. Dokud tyhle zvrhlé hrátky probíhaly mezi ní a Dracem, byla to jedna věc, ale vystupovat takhle veřejně?!
„Na snídani, přece.“ Draco zamířil ven z pokoje a lehkým trhnutím vodítkem jí pobídl, aby ho následovala. Obojek byl docela těsný a cvočky jí samy o sobě nepříjemně tlačily na její citlivý, bělostný krk, ale trhnutí bylo tak citelné, že prostě nemohla zůstat stát, a tak ho následovala. Prostě byla na špatné straně vodítka na to, aby se s ním přetahovala. Kamenná podlaha na chodbě jí studila do jejích skoro bosých nohou. Draco jí odvedl do jídelny ztichlým sídlem a naštěstí ani tam nikdo nebyl, kromě skřítky Diny.
„Přejete si, pane?“
„Nějakou snídani. Jednu porci na talíř, druhou nasekanou na malé kousky do některé z Rustyho misek.“
„Ano, pane.“ Skřítka se vytratila splnit jeho podivný příkaz. Za malý okamžik byla zpět a nesla dvě porce snídaně. Jednu na talíři a druhou v psí misce. Draco se posadil ke stolu, skřítka dala talíř před něj a misku na místo vedle.
„Jsi PITOMÁ!?“ Zaburácel Draco. „Odkdy patří psí miska na stůl?! Debilní skřete!“ Dina se roztřásla a nahrbená strachy poslušně položila psí misku na zem.
„A dones ještě jednu na čaj,“ dodal už zase klidným hlasem Draco. Pak se otočil k Ginny: „A ty čekáš na co?“
„Až mi třeba rozvážeš ruce?“ zeptala se Ginny tónem, kterým se obvykle slabomyslným vysvětlují úplně samozřejmé věci.
„Tos nepochopila, že to žrádlo v misce není pro psa, naivko?“ Ginny se kousla do rtu a odpověděla: „To bohužel ano, ale když už ti to připadá tak zábavné, mohl bys mi říct, čím se mám najíst, když ne rukama?“
„Žereš přece hubou, a ne rukama, takže je necháme tak, jak jsou a ty si klekni a žer. A pokud se ti to nelíbí, nikdo tě nenutí. Ovšem jestli si myslíš, že u oběda na tom budeš líp, tak se pleteš.“ Ginny na něj vrhla zamračený pohled a pak si klekla a začala ústy a jazykem jíst z misky. Snaha udržet alespoň trochu ladu a grácie se ukázala vzhledem k okolnostem zcela zbytečná, takže nakonec žrala opravdu jako pes a stejně tak i chlemtala vlažný čaj, který jí o kousek vedle položila Dina. Když dojedla, všimla si, že jí Draco, zřejmě už hodnou chvíli, pobaveně pozoruje. Narovnala se a vstala. Draco vzal řetěz a vstal taky.
„Tak se jdeme projít.“
„Otřeš mi alespoň tu ublemcanou pusu?“
„Když pěkně poprosíš,“ ušklíbl se Draco. Zasychající marmeláda, čaj, drobky toastu a šťáva ovoce jí svědily a štípaly a věděla, že časem by se to nezlepšilo, ale spíš zhoršilo. Rezignovaně si povzdechla.
„Mohl bys mi, prosím, otřít pusu?“
„Myslím, že jsem ti včera řekl, jak mě máš oslovovat.“ Ginny jen s vypětím vůle překonala nutkání poslat ho do míst, kam slunce nesvítí, a zopakovala svou prosbu.
„Mohl bys mi prosím, utřít pusu, pane?“
„Mohl. Ale příště bez toho sarkasmu a zkus říct třeba „můj pane“, to bude znít mnohem líp,“ odpověděl jí, zatímco jí ubrouskem očistil obličej. Pak jí k sobě přivinul, sklonil hlavu, přitiskl své rty na její, chutnající po ovoci, a začal jí líbat. Byl to zvláštní polibek. Měla ruce pevně spoutané za zády a tak ho nemohla obejmout a plně mu opětovat jeho vášeň. Jen stála se zakloněnou hlavou a kolena se jí podlamovala tak, že kdyby jí v tu chvíli pevně nedržel oběma rukama, asi by upadla. Líbali se dlouho a intenzivně, jazyky propletené v divoké, ale přesto jemné změti. Ona zcela podlehla jeho kouzlu – tentokrát ovšem kouzlu jeho osobnosti a nikoliv jeho magie – a on se toho pocitu prostě nemohl nabažit. Tak dominantní, tak mocný, násilný a přesto vytoužený polibek. Zhmotnění dokonalosti. Když své rty konečně odlepil od jejích, neměl daleko k orgasmu a jak viděl, nebyl sám. Ginny byla rudá ve tvářích, chvěla se vzrušením a v očích měla jiskřičky, nebo spíš už celé plameny smyslnosti. Draco už podruhé toho dne dostal nesmírnou chuť si jí vzít, tentokrát však ochladl velmi rychle s vědomím, že je v jídelně a že může kdokoliv přijít. Otcovi byly jeho choutky lhostejné, ale kdyby syna přistihl při orgiích v rodinné jídelně, asi by mu to řádně zdvihlo žluč. A rozzlobení otce nepatřilo mezi Dracovy oblíbené adrenalinové sporty. Byly i příjemnější a zajímavější způsoby jak riskovat svůj život, zdraví a příčetnost než pod nápory intenzivní bolesti. Proto nakonec posměšným hlasem zavelel: „Jsi nějaká nažhavená. Jdeme na vzduch, to tě zchladí.“ Neušlo mu, že jí po stehnech ztékají drobné čúrky. Byla pořádně vlhká. Ušklíbl se, rozhodl se to pro tuto chvíli už nekomentovat a vyvedl jí ven z domu do rozlehlých zahrad a parků, které sídlo obklopovaly. Jí ovšem také neušlo, že jeho jindy bledá pleť hoří vzrušením, že se potí a málem nestíhá dýchat. Pokud dostane trochu rozum, hlupáček, třeba to ještě nakonec budou prima prázdniny...
Žádné komentáře:
Okomentovat