Lilie a bílá růže: VII. Ponygirl

Ginny seděla v altánku tiše, ponechána vlastním myšlenkám. Tentokrát však nebyly ani zdaleka tak pochmurné, jako když jí Draco nechal o samotě naposledy. Cítila se dobře. Byla hrdá na to, jak moc ho dokázala potěšit a skoro se dmula pýchou z pocitu, že závěr jejího představení její princ nevydýchal. Celý život je vlastně hra... A svět je jedno velké jeviště, vzpomněla si na jeho vlastní slova. Nebyl na její roli schopný reagovat. Překvapilo ho to natolik, že udělal přestávku ve své vlastní hře. Hře, která jí od chvíle, kdy se oboustranně stala vědomou hrou, začínala bavit. Snape by se asi hodně divil, kam až můžou zajít následky používání chrabrovína, a to nejen v mezích katastrof. Sluníčko, které už plně pálilo žárem časného odpoledne, jí příjemně hřálo. Rozhlížela se po jezírku a jeho okolí. Tohle místo bylo skutečně okouzlující. Krom toho, že tu zrovna nebyl prince rose blanche, to bylo dokonalé místo. Byl pryč už pěkných pár minut a jí se začínalo stýskat. Taky si uvědomila, že má pořádný hlad, byť jí to ve srovnání s prvním pocitem přišlo docela malicherné. Jak dlouho mu asi může trvat cesta k sídlu a zpátky? Byla čím dál víc nedočkavá a jen strach z toho, že by v neznámém lese mohla zabloudit, jí bránil aby mu nešla naproti. Pořád upírala oči do lesa, do míst, kudy Draco odešel. Pak ale uslyšela zasvištění přesně z opačné strany, od jezírka. Nad hladinou se mihla bílá skvrna a o vteřinu později už Draco seskakoval z koštěte na rovince pod altánkem.

„Páni! Nečekala jsem, že přiletíš,“ přivítala ho.

„Nechtělo se mi zdržovat se další cestou pěšky. Navíc, nejen famfrpálem živ je čaroděj,“ řekl s přívětivým úsměvem a začal rozbalovat balíky a koše, které vezl přivázané ke koštěti. Rozhodil velkou bílou deku, doprostřed položil několik košíků a otevřel je.

„Tak prosím, slečno... Oběd je na stole,“ pokynul jí s žertovnou úklonou. Ginny se posadila a počkala až si přisedne k ní. Pak poznamenala: „Když jsi říkal, že oběd budu jíst taky ze země, netušila jsem, žes tím myslel tohle. To je celkem... příjemné překvapení.“ Oba vyprskli smíchy a po tom, co si vzájemně popřáli bon apetit, se pustili do jídla. Bylo toho skutečně hodně. Sendviče s tuňákem, misky salátu, uzený salám, šunka, několik kusů různých francouzských sýrů, křupavý chleba, čerstvé ovoce a zelenina, černé olivy a jiné dobroty zabraly většinu ubrusu a už brzo začaly plnit žaludky obou jedlíků. Draco se ještě k tomu vytasil s lahví výtečného bílého vína, kupodivu dokonce s křišťálovými skleničkami, které nějakým zázrakem zdárně přežily let na koštěti. Když zahnali hlad a už spíše uždibovali kousky dobrot, nalil Draco další skleničku vína a z náhlého popudu podržel Ginny ruku zrovna, když si trhala kuličku hroznového vína. „Počkej,“ řekl a utrhl kuličku sám, obkroužil s ní její rty a pak zamířil do pusy. Začali si hrát, Ginny vždycky pohledem ukázala na to, na co zrovna měla chuť a Draco jí to s několika dráždivými oklikami vpravil do pusy. Po asi půl hodině téhle zábavy Ginny místo na ubrus zabrousila očima k nebi a zafuněla.

„Už dost, broučku, nebo ti tady prasknu. Neříkal jsi náhodou, že mě chceš celou?“ Draco zčervenal, zřejmě za to mohlo její oslovení, a napil se trochu vína. Pak kývl, lehl si na deku a protáhl se.

„Tak ty si chceš zdřímnout?“ Zahlaholila Ginny rozverně a sklonila se k němu. „Já sice nemám hlad, ale něco bych ještě přeci jen zakousla!“ Než Draco stihl pochopit její dvojsmysl, kousla ho lehce do ucha a začala ho líbat na tvář. Chvíli ho tak ještě dráždila, na což reagoval spokojeným mručením, pak se mu schoulila na hruď a rozhodla se si taky zdřímnout.

Probrali se po necelé hodince lenošení, šli si spolu zaplavat a bylo jim celkem fajn. Když po několikátém koupání odpočívali na dece a slunili se, zeptal se Draco: „Fenku jsi ráno zvládla docela dobře. Troufáš si i na jiný zvířátko?“ Ginny váhala, jestli nemá jeho nápad zarazit hned v počátku, ale zvědavost a také šimrání v břiše, které jí pomyšlení na podobnou hru způsobovalo nakonec zvítězily.

„A na jaké?“

„Myslím, že by z tebe byla pěkná kobylka. Ale nebudeš to mít jednoduché. Ve chvíli, kdy se podvolíš, ti hned tak neumožním couvnout. Nemám rád nedohrané hry.“

„Kobylku, povídáš? To zvládnu hravě. A co se týče nedohraných her, já také nerada utíkám od neuzavřených záležitostí.“

„Pokud se nám to vydaří, slibuji, že večer nebudeš litovat. Je to takový můj malý sen, pokud mi ho splníš, odměna tě určitě nemine.“

„Tak na co ještě čekáme?“ ...o několik vteřin později už se ho držela kolem ramen a odlétali na koštěti do jiné části pozemků sídla. Bylo tu několik ohrad se skutečnými koni, stáje, malý domeček, zřejmě skladiště náčiní a volný výběh na parkour. Draco odvedl Ginny do stáje a svěsil ze zdi připravené náčiní. Zjevně s touhle zábavou na dnešek počítal.

„Klekni si na všechny čtyři, Lily. Tady u těch kruhů.“

„Ano, můj princi.“ Přezdívky byly zajímavým způsobem jak si bez předchozí dohody ohlásit, že hra začala. Poslechla ho a klekla si ke kovovým kruhům. Připoutal jí ruce i nohy a pod břicho jí zasunul kovovou stoličku.

„Je to nutné?“

„Pst. Už nemluv, Lili. Tvoje přeměna na kobylku právě začíná.“ Přistoupil k ní zezadu a natáhl jí na hlavu ohlávku. Upnul jí kolem hlavy. Pak ucítila chlad kovu. Pootevřel jí ústa a strčil dovnitř něco chladného, co jí úplně znemožnilo artikulovaně mluvit. Udidlo. Netušila, že bude tak důsledný. Začala se bát a trochu litovala svého souhlasu, ale zaprvé se nechtěla vzdát a za druhé věděla, že teď už by jí z toho Draco nenechal jen tak vyklouznout. A tak pokračoval. Celou jí navlékl do popruhů jako vlečného koně. Svázal jí ruce za zády a utáhl celý postroj tak, aby nemohla narovnat záda. Věděla, že až jí odváže od kruhů, bude muset chodit ve skoro kolmém předklonu a už teď jí z té představy skoro rozbolela záda. To ještě netušila, co přijde. Draco vzal její cop a upnul ho kamsi na její záda, že musela hledět přímo vpřed, s dozadu zalomenou šíjí. Tohle už opravdu nebylo příjemné. Kdykoliv chtěla ulevit svému krku a povolila svaly, ucítila prudké zatahání přivázaných vlasů a tak musela držet hlavu v záklonu. Nespokojeně zahuhlala, ale nebylo jí rozumět.

„Ale no tak, kobylko, nevzpínej se. Ještě nejsi připravená na vypuštění do výběhu.“ Jeho hlas zněl už zase nebezpečně. Ginny se začínala opravdu bát, co jí čeká. Přece by jí po takhle krásném odpoledni neublížil? Jeho schematické, sebejisté pohyby však nasvědčovaly o pravém opaku... Rozhodně s ní nehodlal jednat v rukavičkách. Ucítila, jak tahá za řetězy, kterými měla připoutané nohy tak, aby její nohy roztáhl od sebe. Zneklidněla ještě víc. Obavami z toho, co mělo přijít se jí zrychlil dech a začala se potit. Pak ucítila cosi chladivého na zadečku, přímo mezi půlkami. Došlo jí, že jí Draco lubrikuje řitní otvor. Začala huhlat na protest o sto šest, ale Dracovi to bylo očividně jedno. Spíš ho to ještě povzbudilo. Zatlačil prstem a strčil jí ho do zadečku. Ginny zaúpěla. Tohle skutečně nečekala, navíc to bylo něco naprosto nezvyklého, už jen představa, že to vůbec udělal, natož pocit, jak jejím zadečkem něco klouže v opačném směru než jak tomu bylo celý život. Chvíli jí ještě masíroval a pak ucítila, jak jí do konečníku zatlačil jakýsi gumový špunt. Znovu se marně pokusila zaprotestovat, a hned na to v šoku zaúpěla, když ucítila, jak jí do střev proudí studená voda. Začala s sebou škubat a vzpínat se v poutech, ta ale držela pevně.

„Klid,“ snažil se jí konejšivým hlasem utěšit Draco. To je jenom klystýr. Potřebujeme tvůj zadeček volný. Copak bys byla za kobylku bez ohonu.“ S těmito slovy jí ukázal, co tím ohonem myslí a jí se zúžily zorničky zděšením. Byl to černý kolík na jednom konci ve tvaru menšího penisu, na druhém s dlouhým střapatým ohonem. Zahuhlala a začala s pouty opravdu zuřivě bojovat. Draco jí poplácal po zádech, pohladil jí po odhalené šíji, trošku jí promnul bradavky a než vytáhl nástavec klystýru z jejího zadečku, přejel jí prsty mezi nohama. Byla vlhká.

„Bojuj si jak chceš. Je velice snadné zjistit, jestli se ti to líbí i beze slov.“ Přivoněl ke svým prstům a pak jí je dal pod nos, aby ucítila svou vlastní ženskou vůni. Ginny si s hrůzou uvědomila, že má opravdu naběhlé bradavky a že je sexuálně vzrušená, ale vzhledem k tomu, že to znamenalo pouze to, že Draco bude bez obav pokračovat dál, jí to zjištění rozhodně nepotěšilo. Pak už ucítila povolení tlaku ve svém konečníku a jak se z ní řine směs vody a stolice. Nedokázala by ten proud zadržet ani kdyby chtěla, navíc tlak v jejích střevech byl už skoro bolestivý, a tak jen poníženě povolila svěrače. Už zase se cítila trapně, poníženě a uboze, ale pozvolna jí docházelo, že jak sílil její strach a odpor, rostlo i její vzrušení a napětí. Jakkoliv to bylo absurdní, přestože většina její mysli křičela pro okamžité ukončení toho všeho, druhý hlas někde hluboko v hlavě jí našeptával, že i kdyby teď měla možnost hru ukončit, hodně by váhala, jestli to má udělat a pokazit to. Strach z toho, co mělo přijít už za několik vteřin to ale nijak nezmenšovalo. A tak když Draco omyl a osušil její zadeček a stehna a potom začal znovu natírat její konečník jakousi vazelínou, začala s sebou zase škubat a vzpínat se. Draca její úsilí bavilo. Když na ní promluvil, v jeho hlase zněl skoro smích.

„Neboj se. Navlhčím i ten kolík, skoro to nebude bolet.“ Naposledy se pokusila zaprotestovat, a pak už cítila vlhký, měkký konec silikonového údu, jak jí ho Draco přiložil k řitním otvoru a začal ho zvolna, mírně krouživými pohyby tlačit dovnitř. Začala hekat a když špička nástroje skutečně zmizela v jejím konečníku, zaúpěla a vytryskly jí slzy.

„Ale no tak, kobylko... Je to sotva deset centimetrů dlouhé a má to tak dva na šířku, ani se to neblíží živé velikosti, tak mi tu nebreč, jako bych tě rozerval vedví.“ Ginny rozhodně nepřipadalo, že by to „skoro nebolelo.“ Když kolík pronikal dovnitř, skutečně to dost zabolelo a i teď si jen pomalu zvykala na nepřirozený, neustávající tlak v konečníku. Draco jím několikrát posunul tam a zpět a Ginny i přes udidlo v puse hlasitě vykvikla. Byl to úplně nečekaný pocit a ona se šokem počůrala, rudá ve tváři studem, zejména když spatřila Dracův královsky pobavený výraz. Když ale viděla jeho erekci, zase v sobě ucítila vlnu vzrušení. V tu chvíli byla dokonale zmatená a v jeden okamžik sama sebe málem nenáviděla. Chtěla mu dát najevo, že s tím nesouhlasí a že se jí to nelíbí, chtěla se soustředit na ty nepříjemné pocity, ale Draco si k ní právě zezadu klekl a začal jí masírovat stydké pysky a klitoris. Zafuněla překvapením a vzepjala se v poutech snad ještě víc, než předtím. Draco ale nepřestával, naopak, postupně zlepšoval pozici svých prstů, jeho pohyb byl čím dál dráždivější a také zrychloval. Ginny už srdce bušilo jako o závod a cítila, jak jeho prsty skrápí svou vlhkostí. Ještě chvíli se marně pokoušela vzdorovat svému tělu, ale jak dráždění sílilo, úplně se té směsi vzrušení, bezmoci a ponížení poddala. Jen o pár desítek vteřin později se v poutech vzepjala naposledy, tentokrát ovšem při ochromujícím orgasmu. Zachrčela do udidla a její šťávy vystříkly jakoby se znovu pomočila. Její stehna se křečovitě třásla a ona se snažila napůl ucpanými ústy lapat po dechu. Draco jí přestal dráždit a jen jí ještě chvíli hladil po stehnech a zádech. Takhle si svůj první orgasmus s ním rozhodně nepředstavovala. To už jí ale odpoutával od kruhů v zemi, nazul jí podivné kožené kozačky - podivné proto, že měly na podrážce připevněné podkovy, aby Ginny chodila skutečně jako kůň. Pak jí vyvedl do výběhu, pořád ještě rudou ve tváři a zrychleně dýchající. Vytáhl odkudsi jezdecký bičík a zlehka jí pleskl přes holý, vyšpulený zadek. Přesto, že to vlastně doopravdy nebolelo, vypískla překvapením a popoběhla. Draco ale u malého popoběhnutí nehodlal zůstat. Natáhl lano od jejího krku a postavil se do středu výběhu. Jezdecký bičík vyměnil za skutečný bič a několikrát svižně práskl do vzduchu, aby své nové kobylce ukázal, že to s bičem umí. Ginny začala obcházet kolem výběhu jako kůň, ale Draco jí pořád popoháněl, až skoro běžela, pokud se tedy supění v tak hlubokém předklonu, s hlavou staženou nazpět a ještě s nepříjemným tlakem v konečníku, kvůli kterému spíše pajdala s napůl rozkročenýma nohama, dalo vůbec nazývat během. Začínala se potit a taky lapat po dechu a tak zpomalila, v tu chvíli ale poprvé ucítila skutečné švihnutí biče. Zajíkla se a málem upadla. Ta bolest! To pálení a štípání co po ráně zůstalo! Na zadku jí zůstal rudý pruh. Ze strachu před další ránou trochu zrychlila, když viděla, že se Draco natahuje k další ráně, přidala ještě víc. Takhle vražedné tempo ale nemohla vydržet dlouho. Už po oběhnutí jednoho kolečka měla pocit, že vypustí duši. Horko a potíže s dýcháním jí však z hlavy vyhnalo další švihnutí bičem. Zakvičela a pokusila se své klopýtání ještě zrychlit.

„No tak hyjé, hyjé! Přidej,“ pobízel jí se smíchem Draco a v tu chvíli ho skutečně ze srdce nenáviděla. Pot se z ní jen řinul, po bradě jí z nedovřené pusy stékaly pramínky slin, měla pocit, že co chvíli omdlí, jak byla přidušená a navíc jí teď zadek bolel jak zevnitř, od dráždění „ohonu“, tak z venčí, od pekelně palčivých ran toho zpropadeného biče. Draco jí několika dalšími ranami donutil oběhnout ještě několik koleček, než se vyčerpaně zhroutila do písku. Pak k ní přišel a s úsměvem podotkl: „Vidím, že úplně funíš blahem...“ Ginny cosi nesrozumitelného, ale očividně ne příliš přátelského zavrčela a vrhla na něj zuřivý pohled. Pak jí ale obestřela tma. Draco jí zavázal oči černým hedvábným šátkem. Pouta na jejích rukou povolila, jen aby z ní stáhl postroj a o okamžik později jí je zase spoutal, tentokrát však něčím mnohem jemnějším, chladivou, hebkou látkou, nejspíš saténovým šátkem. Postupně z ní sundal i veškerou ostatní výstroj včetně análního kolíku a nakonec osvobodil i její ústa, hned k nim ale přiložil prst a zašeptal: „Pst, Lily. Teď nemluv. Nech se vést. Důvěřuj svému princi.“ I kdyby mu důvěřovat nechtěla, se spoutanýma rukama a šátkem na očích jí ani nic jiného nezbývalo.