Ginny během krátké chvíle Draca rozvázala a nechala mu chvilku, aby se protáhl a rozhýbal ztuhlé údy. Pak ho připoutala do závěsu ve tvaru „X“, jako předtím on ji, zády ke vchodu a k ní, takže viděl jen šedivou, svícemi ozářenou zeď několik kroků před sebou. Měla před sebou vystavená jeho bělostná záda, zadek a stehna. Jenom pomyslela a v ruce se jí objevila rákoska. Ani velká, ani malá; přesně taková, jakou potřebovala. Na loket dlouhá, asi půlcentimetrová na průměr a hladká jako ze sametu. Tahle místnost byla očarována vážně prakticky.
„Takže, abychom se vrátili k původnímu tématu. Ty mi nedůvěřuješ? Myslel sis, že bych ti ublížila, nebo tě dokonce nechala zemřít? Princi, princi... Budu ti to asi muset vysvětlit důrazněji. Mnohem důrazněji.“ Rákoska neslyšně prořízla vzduch a se zvučným plesknutím zanechala na bělostné pleti jeho zadku narudlý pruh. Draco sykl bolestí, ale snažil se ovládat. „Jak mám vědět, jestli mám přitlačit nebo ne, když nejsi ochotný dát najevo ani bolest? y jsi snad vážně nepoučitelný...“ Rákoska zasvištěla vzduchem a po dopadu zanechala ještě větší šrám. Draco zaúpěl bolestí.
„No vida. Ještě chvíli a pochopíš, o co mi jde, šmudlo.“
„NEŘÍKEJ MI ŠMUDLO!“
„Nekřič tady na mě! Myslíš si, že jsi v situaci abys mi rozkazoval?!“ Rána za ránou začaly dopadat na Dracův zadek, záda i stehna a barvily jeho světlou kůži do červena.
„Tak co, šmudlo, už máš dost? Popros mě, ať přestanu. Hm?“ Bolestí a vztekem rozechvělým, ale pořád ještě důrazným hlasem Draco vychrlil: „Já sakra nejsem žádnej šmudla!“ Ginny pohoršlivě zavrtěla hlavou.
„Ale, ale... Je ti jasný, že teď tě prostě nenechám jít, dokud sám, neřekneš, že jsi šmudla?“
„To neuděláš.“
„Udělám. Alespoň máme nějakou stopku... Tak to přece má být, podle pravidel, s jakými tyhle hrátky provádí mudlové, ne?“
„Já to neřeknu. To se radši nechám zabít.“
„To se uvidí. Každopádně v tom experimentu sehraji tu příjemnější roli. Tu méně bolestivou.“ Kde se vzala, tu se vzala, Draco si najednou uvědomil, že Ginny stojí za ním a objímá ho jednou rukou kolem ramene. A v druhé...
„To ne!“
„Ale ano...“
Prvních několik kapek horkého vosku dopadlo na Dracův žalud – penis mu pořád ještě stál jako kůl. Draco zařval jako poraněný tur. Ozvěna ještě chvíli rezonovala podzemím a pak se Ginny z uličnickým výrazem naklonila k Dracově tváři.
„Víš o tom, že tím v podstatě procházíš dobrovolně?“
„Dobrovolně?!“
„Máš přece možnost stopky. Můžeš to kdykoliv ukončit.“ Dracův výraz zdánlivě ztvrdl, ale Ginny si stihla všimnout jiskřičky v jeho očích a také pocitu jisté úlevy, který z něj šel vycítit přesto, že se snažil o opak.
„Já to neřeknu.“
„Řekneš.“
„Neřeknu.“
„Ale řekneš!“ Začali se oba smát. Draca ovšem smích hodně rychle přešel, protože na jeho penis šplíchla další várka horkého vosku. Zaúpěl a prohnul se v poutech.
„Tebe to baví! Proto trucuješ!“
„Baví? Za co mě máš?“
„Za masochistu. Normální člověk by rozhodně nebyl takhle vzrušený, když ho to bolí a ještě si hraje na neústupného.“
„Nejsem vzrušený.“ Ginny vyprskla.
„Myslíš si, že jsem blbá? Ne, že bys byl na tom až tak dobře, ale pořád je na tobě vzrušení vidět celkem jednoznačně...“
„Jak ne až tak dobře!?“ Začal se vztekat Draco. „Ty mě provokuješ!“
„Jasně, jenom já. A ty jsi milý, upřímný a přívětivý, že?“
„Rozhodně mnohem víc, než vzrušený.“ Z tónu jejich hovoru by nikdo nepoznal, že se nejednalo o veselou, lehce provokativní debatu nad sklenkou vína...
„Když tě udělám do deseti vteřin, což nebude problém,“ začala Ginny zatímco její ruce bloudily po jeho rozpáleném těle, „řekneš dobrovolně, že jsi šmudla?“
„To se ti nepodaří.“
„Když ne, tak tě pustím i bez toho.“
Draco se nadechl. „Tak fajn.“
„Počítej nahlas, pomalu do deseti.“
Draco začal Ginny se chopila jeho kůlu a začala mu ho dráždit. Druhou rukou mu pevně sevřela varlata a přesně v tu chvíli mu začalo v penisu škubat. Ve chvíli, kdy se dopočítal k sedmi, dostříkl skoro až na zeď, proti které byl připoután, jednoznačný důkaz jeho „prohry“...
„Tak už nech toho počítání a řekni to.“ Draco se usmál a se směsicí trucovitého vzteku a úlevy se sarkasmem v hlase prohlásil: „No jo. Jsem šmudla. Tvůj šmudla.“
Ginny ho políbila a plácla ho přitom přes zarudlý zadek. „Mělo to být bez ironie, ale pro dnešek ti to prominu.“ Potom mu konečně sundala pouta.
„Docela by mě zajímalo, jak bys reagoval na jednu věc. Pojď na všechny čtyři. Šup! Nezapomeň, že jsi můj až do rána.“ Draco poněkud váhavě poslechl, vlna vzrušení z něj opadla a tak zase začal být opatrný. Nicméně se v dané poloze nechal připoutat a přemýšlel, co to bude tentokrát. Když ucítil dotek jejích prstů na svém citlivém konečníku, okamžitě zaprotestoval.
„NE! Tam ne! Co to děláš?“
„Ten včerejší klystýrek beru ještě teď tak trochu jako podraz, takže si tě teď taky propláchneme.“
„To ne! Můj zadek nech na pokoji! Jsem snad teplej nebo co?“
„To nevím, brouku, to už je tvůj problém...“ podotkla ve chvíli, kdy mu do konečníku zasunula zvlhčený nástavec klystýru. Draco s sebou začal škubat a jak do něj proudila voda, cedil skrze zaťaté zuby téměř neslyšené nadávky. Pak zalapal po dechu, když mu začala krouživě masírovat břicho a jím proplula vlna nezvyklého, téměř bolestivého tlaku. Pak vyndala nástavec a z něj se během okamžiku vyvalilo vše, co něj muselo proudit několik minut. Celou ponižující proceduru opakovala Ginny ještě dvakrát, načež mu zadek a stehna omyla a osušila.
„To jsou pořád řeči o ponygirls, ale mít pěkného ponyboy bělouše se hned tak někomu nepoštěstí!“ Ginny záměrně mluvila štiplavým, trošku výsměšným tónem. Přesně ve chvíli, kdy se Draco pokusil zaprotestovat, zaplulo mu do úst udidlo, které zafungovalo jako spolehlivý roubík – znemožnilo mu jakýkoliv artikulovaný projev. Přesto se sklepem záhy rozneslo zoufalé ržání hřebečka, který právě dostal svůj ohon, samozřejmě jako druhý konec kolíku, který teď nepříjemně rozpínal a vyplňoval jeho konečník. Potom ho odpoutala.
Draco se pokusil se vstát, ale Ginny ho přišlápla k zemi a okřikla. „Ale no tak, přece se nebudeš vzpínat.“ O tom, že by to opravdu dělat neměl, ho záhy přesvědčilo bolestivé štípnutí bičíku do zad. A tak zůstal na všech čtyřech rozechvělých končetinách a koulel očima nazad, jak se snažil zahlédnout, co ho čeká následně. To už si na něj ale Ginny dřepla a pobídla ho: „Tak jedem!“ Po několika nemotorných krocích po všech čtyřech Draco zakopl málem upadl, takže Ginny raději zase vstala a začala ho delším bičem pohánět kolem místnosti bez zátěže. Draco soptil a funěl, zpočátku spíš vzteky, ale později očividně i námahou. Ztěžka lapal po dechu, po bradě mu z koutků úst, roztažených udidlem stékaly sliny a pot se z něj jen lil, když mu jeho paní konečně dovolila zastavit.
„Máš štěstí, že mě tohle nijak zvlášť nebaví. A nebo možná spíš smůlu,“ ušklíbla se Ginny, když mu vyndala ohon a udidlo. Draco lehl na zem a prudce oddychoval. Už radši ani nechtěl vědět, co přijde dál.
„Takže, abychom se vrátili k původnímu tématu. Ty mi nedůvěřuješ? Myslel sis, že bych ti ublížila, nebo tě dokonce nechala zemřít? Princi, princi... Budu ti to asi muset vysvětlit důrazněji. Mnohem důrazněji.“ Rákoska neslyšně prořízla vzduch a se zvučným plesknutím zanechala na bělostné pleti jeho zadku narudlý pruh. Draco sykl bolestí, ale snažil se ovládat. „Jak mám vědět, jestli mám přitlačit nebo ne, když nejsi ochotný dát najevo ani bolest? y jsi snad vážně nepoučitelný...“ Rákoska zasvištěla vzduchem a po dopadu zanechala ještě větší šrám. Draco zaúpěl bolestí.
„No vida. Ještě chvíli a pochopíš, o co mi jde, šmudlo.“
„NEŘÍKEJ MI ŠMUDLO!“
„Nekřič tady na mě! Myslíš si, že jsi v situaci abys mi rozkazoval?!“ Rána za ránou začaly dopadat na Dracův zadek, záda i stehna a barvily jeho světlou kůži do červena.
„Tak co, šmudlo, už máš dost? Popros mě, ať přestanu. Hm?“ Bolestí a vztekem rozechvělým, ale pořád ještě důrazným hlasem Draco vychrlil: „Já sakra nejsem žádnej šmudla!“ Ginny pohoršlivě zavrtěla hlavou.
„Ale, ale... Je ti jasný, že teď tě prostě nenechám jít, dokud sám, neřekneš, že jsi šmudla?“
„To neuděláš.“
„Udělám. Alespoň máme nějakou stopku... Tak to přece má být, podle pravidel, s jakými tyhle hrátky provádí mudlové, ne?“
„Já to neřeknu. To se radši nechám zabít.“
„To se uvidí. Každopádně v tom experimentu sehraji tu příjemnější roli. Tu méně bolestivou.“ Kde se vzala, tu se vzala, Draco si najednou uvědomil, že Ginny stojí za ním a objímá ho jednou rukou kolem ramene. A v druhé...
„To ne!“
„Ale ano...“
Prvních několik kapek horkého vosku dopadlo na Dracův žalud – penis mu pořád ještě stál jako kůl. Draco zařval jako poraněný tur. Ozvěna ještě chvíli rezonovala podzemím a pak se Ginny z uličnickým výrazem naklonila k Dracově tváři.
„Víš o tom, že tím v podstatě procházíš dobrovolně?“
„Dobrovolně?!“
„Máš přece možnost stopky. Můžeš to kdykoliv ukončit.“ Dracův výraz zdánlivě ztvrdl, ale Ginny si stihla všimnout jiskřičky v jeho očích a také pocitu jisté úlevy, který z něj šel vycítit přesto, že se snažil o opak.
„Já to neřeknu.“
„Řekneš.“
„Neřeknu.“
„Ale řekneš!“ Začali se oba smát. Draca ovšem smích hodně rychle přešel, protože na jeho penis šplíchla další várka horkého vosku. Zaúpěl a prohnul se v poutech.
„Tebe to baví! Proto trucuješ!“
„Baví? Za co mě máš?“
„Za masochistu. Normální člověk by rozhodně nebyl takhle vzrušený, když ho to bolí a ještě si hraje na neústupného.“
„Nejsem vzrušený.“ Ginny vyprskla.
„Myslíš si, že jsem blbá? Ne, že bys byl na tom až tak dobře, ale pořád je na tobě vzrušení vidět celkem jednoznačně...“
„Jak ne až tak dobře!?“ Začal se vztekat Draco. „Ty mě provokuješ!“
„Jasně, jenom já. A ty jsi milý, upřímný a přívětivý, že?“
„Rozhodně mnohem víc, než vzrušený.“ Z tónu jejich hovoru by nikdo nepoznal, že se nejednalo o veselou, lehce provokativní debatu nad sklenkou vína...
„Když tě udělám do deseti vteřin, což nebude problém,“ začala Ginny zatímco její ruce bloudily po jeho rozpáleném těle, „řekneš dobrovolně, že jsi šmudla?“
„To se ti nepodaří.“
„Když ne, tak tě pustím i bez toho.“
Draco se nadechl. „Tak fajn.“
„Počítej nahlas, pomalu do deseti.“
Draco začal Ginny se chopila jeho kůlu a začala mu ho dráždit. Druhou rukou mu pevně sevřela varlata a přesně v tu chvíli mu začalo v penisu škubat. Ve chvíli, kdy se dopočítal k sedmi, dostříkl skoro až na zeď, proti které byl připoután, jednoznačný důkaz jeho „prohry“...
„Tak už nech toho počítání a řekni to.“ Draco se usmál a se směsicí trucovitého vzteku a úlevy se sarkasmem v hlase prohlásil: „No jo. Jsem šmudla. Tvůj šmudla.“
Ginny ho políbila a plácla ho přitom přes zarudlý zadek. „Mělo to být bez ironie, ale pro dnešek ti to prominu.“ Potom mu konečně sundala pouta.
„Docela by mě zajímalo, jak bys reagoval na jednu věc. Pojď na všechny čtyři. Šup! Nezapomeň, že jsi můj až do rána.“ Draco poněkud váhavě poslechl, vlna vzrušení z něj opadla a tak zase začal být opatrný. Nicméně se v dané poloze nechal připoutat a přemýšlel, co to bude tentokrát. Když ucítil dotek jejích prstů na svém citlivém konečníku, okamžitě zaprotestoval.
„NE! Tam ne! Co to děláš?“
„Ten včerejší klystýrek beru ještě teď tak trochu jako podraz, takže si tě teď taky propláchneme.“
„To ne! Můj zadek nech na pokoji! Jsem snad teplej nebo co?“
„To nevím, brouku, to už je tvůj problém...“ podotkla ve chvíli, kdy mu do konečníku zasunula zvlhčený nástavec klystýru. Draco s sebou začal škubat a jak do něj proudila voda, cedil skrze zaťaté zuby téměř neslyšené nadávky. Pak zalapal po dechu, když mu začala krouživě masírovat břicho a jím proplula vlna nezvyklého, téměř bolestivého tlaku. Pak vyndala nástavec a z něj se během okamžiku vyvalilo vše, co něj muselo proudit několik minut. Celou ponižující proceduru opakovala Ginny ještě dvakrát, načež mu zadek a stehna omyla a osušila.
„To jsou pořád řeči o ponygirls, ale mít pěkného ponyboy bělouše se hned tak někomu nepoštěstí!“ Ginny záměrně mluvila štiplavým, trošku výsměšným tónem. Přesně ve chvíli, kdy se Draco pokusil zaprotestovat, zaplulo mu do úst udidlo, které zafungovalo jako spolehlivý roubík – znemožnilo mu jakýkoliv artikulovaný projev. Přesto se sklepem záhy rozneslo zoufalé ržání hřebečka, který právě dostal svůj ohon, samozřejmě jako druhý konec kolíku, který teď nepříjemně rozpínal a vyplňoval jeho konečník. Potom ho odpoutala.
Draco se pokusil se vstát, ale Ginny ho přišlápla k zemi a okřikla. „Ale no tak, přece se nebudeš vzpínat.“ O tom, že by to opravdu dělat neměl, ho záhy přesvědčilo bolestivé štípnutí bičíku do zad. A tak zůstal na všech čtyřech rozechvělých končetinách a koulel očima nazad, jak se snažil zahlédnout, co ho čeká následně. To už si na něj ale Ginny dřepla a pobídla ho: „Tak jedem!“ Po několika nemotorných krocích po všech čtyřech Draco zakopl málem upadl, takže Ginny raději zase vstala a začala ho delším bičem pohánět kolem místnosti bez zátěže. Draco soptil a funěl, zpočátku spíš vzteky, ale později očividně i námahou. Ztěžka lapal po dechu, po bradě mu z koutků úst, roztažených udidlem stékaly sliny a pot se z něj jen lil, když mu jeho paní konečně dovolila zastavit.
„Máš štěstí, že mě tohle nijak zvlášť nebaví. A nebo možná spíš smůlu,“ ušklíbla se Ginny, když mu vyndala ohon a udidlo. Draco lehl na zem a prudce oddychoval. Už radši ani nechtěl vědět, co přijde dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat