Ginny ho opět pevně připoutala, tentokrát vleže na zádech na masivní dřevěný stůl. Chvíli ho hladila, pohrávala si s jeho tělem, občas ho polechtala. Ta otázka mu ale doslova čišela z očí: „Co teď“? Ginny vytáhla hůlku a flakónek. „Jestli si myslíš, že tě dál budu týrat, tak na to zapomeň. Při pohledu na krev se mi nedělá dobře a ty už jsi pomalu samý šrám a modřina. Mám mnohem lepší nápad, jak tě potrápit, aniž bych prolila byť i jen kapku tvé krve. Víš, co je to myslánka?“ zeptala se, když koncem hůlky oddělila od svého spánku bílý pramének a stáhla ho do flakónku. Draco na ní vyvalil oči a pootevřel ústa; tvářil se teď skutečně vyděšeně. Ginny se ale jen nahořkle pousmála. „Myslím, že půjdu poslat sovu. Harry po mě chtěl, abych ho pravidelně informovala o tom, jak se tady budu mít.“ Draco rázem zbledl na ten nejsvětlejší odstín bílé, i čistý křídový papír by teď vedle něj vypadal zašle a zažloutle. „To ne! To neuděláš! Nepošleš Potterovi tuhle vzpomínku, že ne?“ Znělo to celé spíš jako úpěnlivá prosba než jako příkaz, navíc ke konci se Dracovi zlomil hlas. „To ne! Cokoliv se stane, má zůstat jen mezi námi! Prosím!“ „Vida, princi. Už prosíš. Ale na mém rozhodnutí nic nezměníš; jdu Harrymu poslat sovu. A za toho Pottera máš u mě vroubek, až se vrátím.“ Odešla, zabouchla za sebou dveře a nechala Draca jeho myšlenkám.
Draco měl pocit, že když ležel spoutaný v koutě a přemýšlel o smrti, bylo mu možná líp. Představa, že ten zatracený šmejd Potter uvidí všechno, co se tu dnes večer odehrálo, ho děsila víc, než vidina vlastního konce. Potter se bude výtečně bavit a pak to určitě ukáže a rozhlásí všem svým kamarádům. Čímž pádem Draco v Bradavicích skončil, po takovémhle faux-pas se ve škole už rozhodně nebude moci ukázat. Zatraceně! V Dracovi se mlely pocity a žádný z nich ne a ne převládnout. Vztek zápolil se strachem, stud s marností, bolest a zklamání se závistí. Ano, záviděl Potterovi! Záviděl mu, že má věrné přátele. Že ho Ginny milovala dřív, než se zamilovala do mě. Že dokáže být tak odporně čestný a zarputilý i když proti němu zrovna stojí půl kouzelnického světa. Byl to vlastně jediný důvod, proč Harryho neměl rád. Záviděl mu od prvního okamžiku, kdy se potkali, nebo vlastně možná ještě dřív, a jejich první setkání dopadlo tak nešťastně. Navíc, přátelství s Harrym Potterem by prostě nezapadalo do jeho předpokládané image chladnokrevného zmijozelského prince, který nenávidí mudly a všechny, kdo se jich zastávají. A postavit se vlastnímu otci? Draco nebyl hlupák. Viděl už Luciuse sesílat kletbu Cruciatus a rozhodně nehodlal něco podobného zakusit na vlastní kůži. Ani omylem.
Krutost jeho otce ho teď však trápila ze všeho nejméně. Už za několik hodin bude Potter vědět, co se tu dnes v noci odehrálo. Bylo to tak ponižující! Ale hlavně to byla zrada. Draco byl opravdu schopný přistoupit téměř na cokoliv, ale mělo to zůstat mezi nimi. Tohle ho opravdu hluboce ranilo. Uvažoval o tom, jestli se v Ginny přeci jen nezmýlil. Na druhou stranu, po tom všem, co jí provedl… Už zase se v jeho nitru bily jeho ego a jeho svědomí. Proud jeho ponurých myšlenek přerušila svým příchodem Ginny.
„To bys nevěřil, ale Harry mi psal, že už je u nás doma, v Doupěti. Prý se mu tak trochu stýská. Hádám, že jim sice jen chybím do počtu ve famfrpálovém týmu, ale i tak je to od něj milý. A Hermiona mě prosí, abych se doma ukázala co nejdřív, prý už to tam bez opory někoho rozumného s těmi dvěma blázny nemůže vydržet. Co bys řekl na to, kdybychom se tam zajeli podívat? Myslím, že by se ti u nás mohlo líbit. Bude tam spousta legrace. Tady mi je s tebou sice krásně, ale vaše sídlo je na můj vkus trošku moc… ponuré. A chladné. Myslím, že zítra vyrazím. A co ty, pojedeš se mnou?“
„Jak můžu jet s tebou, po tom cos… Moment!“ Dracovou myslí se mihl záblesk poznání. „Ty jsi tu vzpomínku neposlala, že ne? Byl to jen další způsob, jak mě vyděsit, jako když jsi mě nechala spoutaného myslet si, že mě necháš umřít, že ano?“
„Tak to ti, Dráčku, nepovím. Buď ti na mě záleží natolik, že to budeš riskovat a půjdeš se mnou, a nebo to nemá cenu. Pro tuto chvíli toho ale bylo dost. Myslím, že je čas jít spát.“ Několika pohyby hůlkou ho odpoutala, podala mu oblečení a pak spolu odešli do Dracova pokoje. Draco ale ještě dlouho nemohl usnout. Ještě mnohem víc, než rány biče ho pálily myšlenky na zítřek a rozhodnuté, které musí učinit. Má riskovat, že se ztrapní před Potterem a celou Weasleyovic rodinou, a nebo riskovat, že ztratí Ginny? Tahle rovnice rozhodně neměla snadné řešení… Draco ale věděl, že nejhorší, co by mohl udělat by bylo nerozhodnout se. Neudělat nic by znamenalo ztratit poslední zbytky hrdosti, přijít o veškerou čest. A tak – se rozhodl. Do ticha pokoje zašeptal: „Pojedu s tebou. Pojedu s tebou, protože tě miluji a chci s tebou být. Jsem si jistý, že jsi do Doupěte tu vzpomínku neposlala. Kdybych nebyl zmatený a nechoval se jako hlupák, nemohl jsem dnes ani na okamžik uvěřit, že mi doopravdy chceš ublížit. Odpusť mi. Miluji tě a pojedu s tebou. Do Doupěte, a nebo třeba až na kraj světa. Jenom tě prosím, slib mi, že o tom, co se tu během uplynulých dní odehrálo, před ostatními nebudeme mluvit.“ Trochu se bál, že mezitím usnula. Ale Ginny nespala.
„Nebudeme. Miluji tě. A jsem ráda, že ti to konečně opravdu došlo, Šmudlo.“ Draco se tentokrát oslovení nebránil. Usnul a myšlenky mu vířily v hlavě. Měl pocit, že ví co chce. Byl si zcela jistý tím, že dívku, která mu právě usínala opřená o rameno, miluje. Ale když zavřel oči a představil si její krásnou, bělostnou pleť, uviděl okamžitě i ostrý kontrast důtek z hrubé černé kůže. Když si představil jak jí líbá, viděl své ruce, jak jí šmátrají pod šaty, bolestivě pevně svírají její zadek a nehty drásají kůži na jejích zádech. Trvalo mu dlouho, než ty myšlenky zapudil dost na to, aby se mu podařilo usnout.
Ráno se přesto probudil svěží a připravený. Probudil se s úsměvem, a ten mu i přes veškeré obavy vydržel většinu dne. Získal svolení rodičů, přežil setkání s Potterem i nemalou částí rodiny Weasleyových, a když následujícího večera usínal ve společném pokoji s Ginny, Fredem a Georgem, cítil se úplně vyčerpaný, ale také dokonale šťastný. Usínal po boku dívky, která ho všem představila jako svého partnera a chovala se, jako by se první dny jejich vztahu vlastně nikdy neodehrály. Políbil jí na dobrou noc a i když si nikdy nebyl tak docela jistý, jestli věří nebo nevěří v Boha, tak mu krátce před tím, než jeho mysl obestřela pavučina snů, v duchu poděkoval.
Draco měl pocit, že když ležel spoutaný v koutě a přemýšlel o smrti, bylo mu možná líp. Představa, že ten zatracený šmejd Potter uvidí všechno, co se tu dnes večer odehrálo, ho děsila víc, než vidina vlastního konce. Potter se bude výtečně bavit a pak to určitě ukáže a rozhlásí všem svým kamarádům. Čímž pádem Draco v Bradavicích skončil, po takovémhle faux-pas se ve škole už rozhodně nebude moci ukázat. Zatraceně! V Dracovi se mlely pocity a žádný z nich ne a ne převládnout. Vztek zápolil se strachem, stud s marností, bolest a zklamání se závistí. Ano, záviděl Potterovi! Záviděl mu, že má věrné přátele. Že ho Ginny milovala dřív, než se zamilovala do mě. Že dokáže být tak odporně čestný a zarputilý i když proti němu zrovna stojí půl kouzelnického světa. Byl to vlastně jediný důvod, proč Harryho neměl rád. Záviděl mu od prvního okamžiku, kdy se potkali, nebo vlastně možná ještě dřív, a jejich první setkání dopadlo tak nešťastně. Navíc, přátelství s Harrym Potterem by prostě nezapadalo do jeho předpokládané image chladnokrevného zmijozelského prince, který nenávidí mudly a všechny, kdo se jich zastávají. A postavit se vlastnímu otci? Draco nebyl hlupák. Viděl už Luciuse sesílat kletbu Cruciatus a rozhodně nehodlal něco podobného zakusit na vlastní kůži. Ani omylem.
Krutost jeho otce ho teď však trápila ze všeho nejméně. Už za několik hodin bude Potter vědět, co se tu dnes v noci odehrálo. Bylo to tak ponižující! Ale hlavně to byla zrada. Draco byl opravdu schopný přistoupit téměř na cokoliv, ale mělo to zůstat mezi nimi. Tohle ho opravdu hluboce ranilo. Uvažoval o tom, jestli se v Ginny přeci jen nezmýlil. Na druhou stranu, po tom všem, co jí provedl… Už zase se v jeho nitru bily jeho ego a jeho svědomí. Proud jeho ponurých myšlenek přerušila svým příchodem Ginny.
„To bys nevěřil, ale Harry mi psal, že už je u nás doma, v Doupěti. Prý se mu tak trochu stýská. Hádám, že jim sice jen chybím do počtu ve famfrpálovém týmu, ale i tak je to od něj milý. A Hermiona mě prosí, abych se doma ukázala co nejdřív, prý už to tam bez opory někoho rozumného s těmi dvěma blázny nemůže vydržet. Co bys řekl na to, kdybychom se tam zajeli podívat? Myslím, že by se ti u nás mohlo líbit. Bude tam spousta legrace. Tady mi je s tebou sice krásně, ale vaše sídlo je na můj vkus trošku moc… ponuré. A chladné. Myslím, že zítra vyrazím. A co ty, pojedeš se mnou?“
„Jak můžu jet s tebou, po tom cos… Moment!“ Dracovou myslí se mihl záblesk poznání. „Ty jsi tu vzpomínku neposlala, že ne? Byl to jen další způsob, jak mě vyděsit, jako když jsi mě nechala spoutaného myslet si, že mě necháš umřít, že ano?“
„Tak to ti, Dráčku, nepovím. Buď ti na mě záleží natolik, že to budeš riskovat a půjdeš se mnou, a nebo to nemá cenu. Pro tuto chvíli toho ale bylo dost. Myslím, že je čas jít spát.“ Několika pohyby hůlkou ho odpoutala, podala mu oblečení a pak spolu odešli do Dracova pokoje. Draco ale ještě dlouho nemohl usnout. Ještě mnohem víc, než rány biče ho pálily myšlenky na zítřek a rozhodnuté, které musí učinit. Má riskovat, že se ztrapní před Potterem a celou Weasleyovic rodinou, a nebo riskovat, že ztratí Ginny? Tahle rovnice rozhodně neměla snadné řešení… Draco ale věděl, že nejhorší, co by mohl udělat by bylo nerozhodnout se. Neudělat nic by znamenalo ztratit poslední zbytky hrdosti, přijít o veškerou čest. A tak – se rozhodl. Do ticha pokoje zašeptal: „Pojedu s tebou. Pojedu s tebou, protože tě miluji a chci s tebou být. Jsem si jistý, že jsi do Doupěte tu vzpomínku neposlala. Kdybych nebyl zmatený a nechoval se jako hlupák, nemohl jsem dnes ani na okamžik uvěřit, že mi doopravdy chceš ublížit. Odpusť mi. Miluji tě a pojedu s tebou. Do Doupěte, a nebo třeba až na kraj světa. Jenom tě prosím, slib mi, že o tom, co se tu během uplynulých dní odehrálo, před ostatními nebudeme mluvit.“ Trochu se bál, že mezitím usnula. Ale Ginny nespala.
„Nebudeme. Miluji tě. A jsem ráda, že ti to konečně opravdu došlo, Šmudlo.“ Draco se tentokrát oslovení nebránil. Usnul a myšlenky mu vířily v hlavě. Měl pocit, že ví co chce. Byl si zcela jistý tím, že dívku, která mu právě usínala opřená o rameno, miluje. Ale když zavřel oči a představil si její krásnou, bělostnou pleť, uviděl okamžitě i ostrý kontrast důtek z hrubé černé kůže. Když si představil jak jí líbá, viděl své ruce, jak jí šmátrají pod šaty, bolestivě pevně svírají její zadek a nehty drásají kůži na jejích zádech. Trvalo mu dlouho, než ty myšlenky zapudil dost na to, aby se mu podařilo usnout.
Ráno se přesto probudil svěží a připravený. Probudil se s úsměvem, a ten mu i přes veškeré obavy vydržel většinu dne. Získal svolení rodičů, přežil setkání s Potterem i nemalou částí rodiny Weasleyových, a když následujícího večera usínal ve společném pokoji s Ginny, Fredem a Georgem, cítil se úplně vyčerpaný, ale také dokonale šťastný. Usínal po boku dívky, která ho všem představila jako svého partnera a chovala se, jako by se první dny jejich vztahu vlastně nikdy neodehrály. Políbil jí na dobrou noc a i když si nikdy nebyl tak docela jistý, jestli věří nebo nevěří v Boha, tak mu krátce před tím, než jeho mysl obestřela pavučina snů, v duchu poděkoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat