Po příjezdu do Doupěte byl Draco jako vyměněný. Trávil s Ginny každý okamžik, byl pozorný, slušný a něžný, nosil jí květiny a vůbec se choval jako gentleman – a milenec. Překvapoval jí každým okamžikem. První týdny léta jí nyní připadaly jako sen, který s každým dalším západem slunce, který pozorovali ruku v ruce ze skály nad lesem, bledl a bledl až se stal jen nezřetelnou, matnou vzpomínkou. Ginny, opilá láskou a nekončícím přívalem romantiky, cítila jakési odtržení od minulosti. Jakoby bolest, strach a ponížen, kterými prošla v Malfoy Manor, nezažila na vlastní kůži. Bylo to trochu jako vzpomínky z raného dětství, u kterých často tak docela nevíte, jestli si je vybavujete jen díky fotografiím a vyprávění rodičů, nebo jestli jsou skutečně vaše vlastní. Dny ubíhaly jako voda a Ginny se cítila tak šťastná, jako ještě nikdy v životě. Draci se dokonale ovládal, nikdy nekritizoval omšelý, chaoticky domácí vzhled Doupěte ani nikoho z jeho obyvatel. I kdyby to z něj nedokázala vycítit, bylo jí jasné, že ho toto prostředí v kontrastu s pedantskou strohostí Malfoy Manor mate a vyvolává v něm rozporuplné pocity. Přesto si nikdy ani v nejmenším nestěžoval a k Weasleyovým se choval tak uctivě a přátelsky, že si ho po krátkém období vzájemného ostychu dokonce oblíbili, zejména Molly.
Co ale Ginny překvapovalo úplně nejvíc, byl vývoj mezi Dracem a Harrym. Od okamžiku setkání, kdy si nejspíš jen kvůli Ginny potřásli rukama, spolu několik dní nepromluvili ani slovo. Jakkoliv to bylo v Doupěti těžké, snažili se jeden druhému vyhýbat. Když už spolu museli být v jedné místnosti, například během jídla, Harry Draca během prvních dní neustále podezřívavě sledoval, jakoby měl strach, že z ničeho nic něco nekalého provede. Ale jak dny plynuly, bylo čím dál jasnější, že Draco má oči jen pro Ginny a že neplánuje nic špatného.
Na pár dní se v Doupěti ukázali i Bill a Charlie, a když v den jejich odjezdu hráli famfrpál na rozloučenou, stalo se, že se Harry a Draco ocitli ve stejném týmu. Harry, Draco, Hermiona a Ginny nakonec Billa, Charlieho, Percyho a Rona porazili, když Harry chytil zlatonku a překonal tak v tu chvíli třicetibodovou ztrátu bodů. Když všichni seskákali z košťat, plácl si Harry s Ronem a pak se otočil na Draca.
„Dobrý výkon. Nezajdeš s námi na pivo?“ Oslovený překvapeně zamrkal, ale pak otřel pot z čela a přikývl.
„Jasně. Prima nápad.“ O chvíli později už většina pánského osazenstva razila do nejbližší vesnice na pár pint ležáku. Ginny ani Hermiona pivo nepily, navíc zvyk kluků zajít po famfrpálu, zpocení a neumytí do zakouřené putyky považovaly za barbarství a ztrátu času, a tak se dohodly, že se po sprše půjdou trochu projít. Sotva o pár minut později zmizely z doslechu Doupěte, stočila se řeč na kluky. Ginny se s úsměvem zeptala: „Taky ti přijdou jak vyměnění?“ Hermiona se ušklíbla.
„Jo. Musím říct, že když Harry pozval Draca na pivo, úplně mi spadla čelist. V tu chvíli jsem nemohla uvěřit svým uším.“ Trošku se začervenala a pak polohlasně dodala: „Myslím, že s tím má co do činění sex. Od té doby, co spolu spíme, je mnohem vyrovnanější.“ Ginny překvapeně pootevřela pusu a vytřeštila na Hermionu oči.
„Vy spolu?“ Hermiona se zasněně usmála.
„Jasně. V podstatě skoro od chvíle, kdy jsme dorazili do Doupěte. To sis nevšimla, že jsme si s Ronem prohodili pokoje, abychom měli v noci soukromí?“ Ginny byla viditelně na rozpacích.
„Všimla jsem si, že spolu chodíte, ale... Uf. Prostě si vás nějak nedokážu představit....“
„Ty jsi s Dracem ještě nic neměla?“ Ginny zaváhala. Od okamžiku, kdy opustili sídlo Malfoyových, došlo v jejich vztahu k ohromnému zlomu. Drželi se za ruce, líbali se, něžně se mazlili, ale Draco nikdy nezašel dál než jemnému dráždění jejích uší a bradavek jazykem. Ginny si to nějak neuvědomovala, sex zatím nepostrádala, jakoby se napřed potřebovala vyrovnat s tím, co mezi nimi proběhlo ve sklepení Malfoy Manor. Teď, když to Hermiona zmínila, si uvědomila, že tohle mezi nimi zůstalo nevyřešené a že to kdesi uvnitř odsunula na neurčito.
„Promiň,“ ozvala se do ticha Hermiona.
„Ale ne, to ne. To je OK. Já jen... mám v téhle souvislosti s Dracem ještě dost, o čem přemýšlet. Možná bych měla využít toho, že Fred a George odjedou dnes s Percym do Londýna a mi budeme konečně zase mít soukromí.“ Hermiona se chápavě usmála, i když Ginny nevěřila, že by skutečně mohla chápat, oč tady běží.
Zbytek odpoledne strávila vysedáváním na vřesovišti a přemýšlením. Pořád si nemohla v hlavě srovnat kontrast mezi strachem a bolestí, které prožila, a silným vzrušením, které je většinou provázelo. Důtky dopadající na její kůži. Nahota, chlad a stud. Pocit bezmoci a nejistoty... a horkost v podbřišku a rostoucí extáze. Malý hlásek kdesi hluboko v mysli, který jakoby jí konejšil a říkal jí, že takhle to má být. Vyvrcholení, ke kterému jí přivedl násilím, spoutanou, umlčenou roubíkem a s kolíkem zavedeným do zadečku; orgasmus, který jí vyděsil mimo jiné i proto, že takhle intenzivní vzrušení ještě nikdy v životě nezažila. Ať se snažila sebevíc, na tomhle vzorci jí pořád něco nevycházelo. Draco jí ublížil, ale strach a nenávist cítila jenom proto, že to udělal hrubě a navzdory její vůli, dřív, než mu začala důvěřovat. Navíc ve chvíli, kdy si role po sázce prohodili, ukázal, že jí sám věří natolik, aby jí svěřil holý život, přestože se o něj v tu chvíli doopravdy bál.
Důvěra. Strach. Bolest. Rozkoš.
Uvědomila si, že je vzrušená. Představila si, jak před ním klečí nahá a on jí přikazuje, aby nastavila ruce. Přehodí jí kolem zápěstí provaz a pevně jej utáhne. Svíravé šimrání v podbřišku zesílilo. Uvědomila si, že jestli na to okamžitě nepřestane myslet, neudrží se a přivede se prsty, které měla už teď nevědomky zasunuté v kalhotkách, k vrcholu, od kterého byla už jen malý kousek.
Vstala a rozhodla se oklikou vrátit k domu. Když vešla do kuchyně a uviděla svou matku vařit, jakoby myšlenky, které jí ještě před chvílí vířily hlavou, byly náhle cizí, vzdálené a absurdní. Otočila se ke stolu, kde Draco – světe div se – pomáhal s přípravou večeře. Usmál se nad ní, a jí najednou v břiše až zabolelo. Vzrušení, které předtím tak pomalu opadávalo, bylo rázem zpět. Stačil jediný pohled do jeho chladných očí. Zkusila si představit Draca, jak něžně líbá její krk. Bam. Draco stojící s přísným výrazem nad ní, drží jí za copy a druhou rukou jí hrubě mačká bradavku. Ona se chce rukama bránit, ale má je pevně svázané za zády. Bolest jí ohlušuje a oslepuje a nezadržitelně vede k výbuchu extáze...
„Ginny? Slyšíš? Ptal jsem se, kde jsi byla tak dlouho. Jsi v pořádku? Měl jsem o tebe starost.“ Hlavou jí víří rozporuplné myšlenky. Slyšela ho skutečně až napodruhé. Není si jistá, co má odpovědět. Zaváhá.
„Jsem v pohodě. Byla jsem se projít vřesovištěm a trošku jsem se zapomněla. Je tam krásně...“
„To jsem rád,“ odpověděl s úsměvem Draco, ale z jeho očí šlo snadno vyčíst, že její odpovědi neuvěřil. Cítil, že za tím bylo něco víc. Když o chvíli později dostrouhal celer, pronesl směrem k paní Weasleyové: „Tak já poběžím.“ Molly jen chápavě kývla a pokračovala ve vaření. Rozhodla se raději nepřemýšlet, z jakého důvodu má asi Ginny růžové tváře a červené špičky uší, jako ona sama mívala, když byla opravdu hodně vzrušená. Jsou prostě věci, které o sobě děti a rodiče obvykle nevědí a většinou ani vědět nechtějí.
Oba dva mlčky vyšli na chodbu. Draco se zastavil a dlouze se na Ginny zadíval.
„Chceš o tom mluvit?“
„Až po večeři, prosím. V klidu a připravená. Vlastně by mi docela přišla vhod ještě malá chvilka o samotě. Zlobíš se?“
„Ne,“ usmál se a ona věděla, že to myslí upřímně. „Vlastně, Harry mi chtěl ještě něco ukázat, než večer odjede. Prý potřebuje zařídit nějaké nákupy v Londýně, takže v podvečer vyráží s Billem, Fredem a Georgem. Uvidíme se na večeři.“ Ginny jen přikývla a byla opravdu ráda, že Draco umí být takto shovívavý, chtěla totiž na večer ještě pár věcí zařídit. Skutečně se tedy potkali až na večeři, narychlo se rozloučili se všemi, kteří ten večer vyráželi na cestu, a zapluli tiše do velkého pokoje, který měli mít příštích několik dní jen pro sebe. Draco za nimi zavřel dveře a zavřel západku, aby měli soukromí. Posadil se na postel.
„Tak copak, zlatíčko? Povíš mi, co se vlastně odpoledne stalo?“ Ginny mlčky nalila dvě skelničky dobrého bílého vína, které koupila před večeří. Pak postavila láhev na stůl. Draco si teprve teď všiml, že je pokrytý černým plátnem a že na něm stojí váza s bílou růží a svícen se stejně bělostnou svící. Za vázou leželo několik vrbových prutů a ratanová rákoska. Ginny zapálila svíčku, zlehka rukou pohladila květ růže, pak se otočila, udělala krok směrem k Dracovi a klekla si před ním.
„Povím ti cokoliv jen budeš chtít, princi. Vlastně míním udělat cokoliv mi dnes přikážeš. La rose blanche règne ce soir,“ dodala a sklonila hlavu. Draco se usmál, ale nebyl to jeden z hřejivých úsměvů, kterými během posledních dní nešetřil. Byl to nevyzpytatelný, tajemný výraz, který podtrhoval chladně šedavou modř jeho očí.
„Dobře. Popiš mi, co přesně chceš.“ Ginny zaváhala a její tvář okamžitě zčervenala.
„Smím se na to napít?“
„Smíš. Připijme si... na opětovné setkání. Lily.“ Sklopil zrak směrem k ní a sklonil ruku se skleničkou. Ona naopak musela sklenici zdvihnout, aby si mohli přiťuknout. Jejich pohledy se střetly.
„Princi.“ Okamžik průzračně čirého ticha. Chvíle jasnosti a vzájemného pochopení. Ginny začala mluvit, ale věděla, že to, co muselo být sděleno, už Draco ví.
„Popravdě řečeno mi chybí mnohé z toho, co jsme spolu dělali v Malfoy Manor. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale ty strašlivé okamžiky měly svoje kouzlo. Ve chvíli, kdy tvoje činy začaly vycházet z oboustranného souhlasu, se můj pobyt na vašem sídle stal nejerotičtějším obdobím mého života. A nejkrásnějším. Nedokázala jsem to pochopit a přijmout, ale nalezla jsem v bolesti zalíbení. A vzrušení. A potěšení z toho, že se ti to líbí. Že každý můj sten, každý rudý pruh, který se objeví na mé kůži s napětím sleduješ a očekáváš mojí reakci. To, co jsi začal jako hru na mučení a týrání, se stalo hrou, která rozehrála všechno, co mezi námi dnes je, a poznamenala i to, kým jsme.
Miluji tě a jsem šťastná, že dokážeš být milý, něžný a pozorný. Ale dnes večer chci, aby sis mě vzal. Abys mě ovládl. Chci, abys na pár okamžiků zase byl hrubý a přísný. Aby ses stal mým pánem. Mým princem.“ Její slova se ztratila v tichu pokoje s dutou ozvěnou. Obrátila do sebe celý zbytek vína ve sklenici a odložila jí na zem. Zachvěla se, protože jí zamrazilo v zátylku a hrdlo jí sevřela sladkokyselá natrpklost, na kterou nebyla příliš zvyklá. Draco jí sledoval zkoumavým pohledem. Pět, deset, patnáct vteřin. Možná déle. Nevěděla přesně, ale cítila, jak pod jeho přísným pohledem zase červená v tváři a vlhne v rozkroku. Pouhý jeho pohled stačil na to, aby se v ní vzedmulo to, co se ten den už tolikrát pokusila vyhnat z mysli. Hřejivé, šimravé zvířátko v jejím bříšku se tam ale tentokrát zjevně hodlalo usadit a hned tak neodejít.
Draco konečně odvrátil pohled, kterým jí probodával zkr na skrz. Napil se vína, vstal a odložil jej na stůl.
„Od chvíle, kdy jsem se do tebe na Malfoy Manor zamiloval, což bylo velmi, velmi krátce po tom, co jsi k nám dorazila; nejspíš mnohem dřív, než si myslíš, jsem doufal a nepřestával doufat, že se dožiji tohohle okamžiku. Vroucně jsem si přál, abys docenila rozkoš, kterou může přinést pouze tahle Hra. Abys pochopila, že přísný pán a ten nejjemnější milenec mohou být jeden a týž muž. Každou noc o tobě sním. O tom, že ti přikážu svléct se donaha a kleknout si. Tobě se při tom proběhne mráz po zádech, pocítíš směsici strachu a vzrušení. Trošku tě ta troufalost rozzlobí, ale když se mi podíváš do očí, podlomí se ti kolena. Než si uvědomíš, co vlastně děláš, budeš přede mnou klečet. Nahá a ponížená, ale horká a vlhká vzrušením. Uslyšíš tepot vlastního srdce a uvědomíš si svůj zrychlený dech. A pak rozehrajeme hru. Budeme zase Princ bílé růže a Lilie. Budeme pracovat s ovládáním, s bolestí, napětím a možná i špetkou strachu. Ale ani na okamžik nezapomeneme na to, kdo jsme a že se milujeme a můžeme jeden druhému věřit...“ Předklonil se a podíval se jí do očí. Viděl v nich jiskřičky vzrušení. Přivoněl k ní. Ucítil její vzrušení. V tu chvíli už oba věděli, že tahle noc bude dlouhá. A výjimečná. Ta noc bude spojením Lilie a Bílé růže z jejich společné vůle. Spojením bolesti a rozkoše. Spojením krutosti – a lásky.
Co ale Ginny překvapovalo úplně nejvíc, byl vývoj mezi Dracem a Harrym. Od okamžiku setkání, kdy si nejspíš jen kvůli Ginny potřásli rukama, spolu několik dní nepromluvili ani slovo. Jakkoliv to bylo v Doupěti těžké, snažili se jeden druhému vyhýbat. Když už spolu museli být v jedné místnosti, například během jídla, Harry Draca během prvních dní neustále podezřívavě sledoval, jakoby měl strach, že z ničeho nic něco nekalého provede. Ale jak dny plynuly, bylo čím dál jasnější, že Draco má oči jen pro Ginny a že neplánuje nic špatného.
Na pár dní se v Doupěti ukázali i Bill a Charlie, a když v den jejich odjezdu hráli famfrpál na rozloučenou, stalo se, že se Harry a Draco ocitli ve stejném týmu. Harry, Draco, Hermiona a Ginny nakonec Billa, Charlieho, Percyho a Rona porazili, když Harry chytil zlatonku a překonal tak v tu chvíli třicetibodovou ztrátu bodů. Když všichni seskákali z košťat, plácl si Harry s Ronem a pak se otočil na Draca.
„Dobrý výkon. Nezajdeš s námi na pivo?“ Oslovený překvapeně zamrkal, ale pak otřel pot z čela a přikývl.
„Jasně. Prima nápad.“ O chvíli později už většina pánského osazenstva razila do nejbližší vesnice na pár pint ležáku. Ginny ani Hermiona pivo nepily, navíc zvyk kluků zajít po famfrpálu, zpocení a neumytí do zakouřené putyky považovaly za barbarství a ztrátu času, a tak se dohodly, že se po sprše půjdou trochu projít. Sotva o pár minut později zmizely z doslechu Doupěte, stočila se řeč na kluky. Ginny se s úsměvem zeptala: „Taky ti přijdou jak vyměnění?“ Hermiona se ušklíbla.
„Jo. Musím říct, že když Harry pozval Draca na pivo, úplně mi spadla čelist. V tu chvíli jsem nemohla uvěřit svým uším.“ Trošku se začervenala a pak polohlasně dodala: „Myslím, že s tím má co do činění sex. Od té doby, co spolu spíme, je mnohem vyrovnanější.“ Ginny překvapeně pootevřela pusu a vytřeštila na Hermionu oči.
„Vy spolu?“ Hermiona se zasněně usmála.
„Jasně. V podstatě skoro od chvíle, kdy jsme dorazili do Doupěte. To sis nevšimla, že jsme si s Ronem prohodili pokoje, abychom měli v noci soukromí?“ Ginny byla viditelně na rozpacích.
„Všimla jsem si, že spolu chodíte, ale... Uf. Prostě si vás nějak nedokážu představit....“
„Ty jsi s Dracem ještě nic neměla?“ Ginny zaváhala. Od okamžiku, kdy opustili sídlo Malfoyových, došlo v jejich vztahu k ohromnému zlomu. Drželi se za ruce, líbali se, něžně se mazlili, ale Draco nikdy nezašel dál než jemnému dráždění jejích uší a bradavek jazykem. Ginny si to nějak neuvědomovala, sex zatím nepostrádala, jakoby se napřed potřebovala vyrovnat s tím, co mezi nimi proběhlo ve sklepení Malfoy Manor. Teď, když to Hermiona zmínila, si uvědomila, že tohle mezi nimi zůstalo nevyřešené a že to kdesi uvnitř odsunula na neurčito.
„Promiň,“ ozvala se do ticha Hermiona.
„Ale ne, to ne. To je OK. Já jen... mám v téhle souvislosti s Dracem ještě dost, o čem přemýšlet. Možná bych měla využít toho, že Fred a George odjedou dnes s Percym do Londýna a mi budeme konečně zase mít soukromí.“ Hermiona se chápavě usmála, i když Ginny nevěřila, že by skutečně mohla chápat, oč tady běží.
Zbytek odpoledne strávila vysedáváním na vřesovišti a přemýšlením. Pořád si nemohla v hlavě srovnat kontrast mezi strachem a bolestí, které prožila, a silným vzrušením, které je většinou provázelo. Důtky dopadající na její kůži. Nahota, chlad a stud. Pocit bezmoci a nejistoty... a horkost v podbřišku a rostoucí extáze. Malý hlásek kdesi hluboko v mysli, který jakoby jí konejšil a říkal jí, že takhle to má být. Vyvrcholení, ke kterému jí přivedl násilím, spoutanou, umlčenou roubíkem a s kolíkem zavedeným do zadečku; orgasmus, který jí vyděsil mimo jiné i proto, že takhle intenzivní vzrušení ještě nikdy v životě nezažila. Ať se snažila sebevíc, na tomhle vzorci jí pořád něco nevycházelo. Draco jí ublížil, ale strach a nenávist cítila jenom proto, že to udělal hrubě a navzdory její vůli, dřív, než mu začala důvěřovat. Navíc ve chvíli, kdy si role po sázce prohodili, ukázal, že jí sám věří natolik, aby jí svěřil holý život, přestože se o něj v tu chvíli doopravdy bál.
Důvěra. Strach. Bolest. Rozkoš.
Uvědomila si, že je vzrušená. Představila si, jak před ním klečí nahá a on jí přikazuje, aby nastavila ruce. Přehodí jí kolem zápěstí provaz a pevně jej utáhne. Svíravé šimrání v podbřišku zesílilo. Uvědomila si, že jestli na to okamžitě nepřestane myslet, neudrží se a přivede se prsty, které měla už teď nevědomky zasunuté v kalhotkách, k vrcholu, od kterého byla už jen malý kousek.
Vstala a rozhodla se oklikou vrátit k domu. Když vešla do kuchyně a uviděla svou matku vařit, jakoby myšlenky, které jí ještě před chvílí vířily hlavou, byly náhle cizí, vzdálené a absurdní. Otočila se ke stolu, kde Draco – světe div se – pomáhal s přípravou večeře. Usmál se nad ní, a jí najednou v břiše až zabolelo. Vzrušení, které předtím tak pomalu opadávalo, bylo rázem zpět. Stačil jediný pohled do jeho chladných očí. Zkusila si představit Draca, jak něžně líbá její krk. Bam. Draco stojící s přísným výrazem nad ní, drží jí za copy a druhou rukou jí hrubě mačká bradavku. Ona se chce rukama bránit, ale má je pevně svázané za zády. Bolest jí ohlušuje a oslepuje a nezadržitelně vede k výbuchu extáze...
„Ginny? Slyšíš? Ptal jsem se, kde jsi byla tak dlouho. Jsi v pořádku? Měl jsem o tebe starost.“ Hlavou jí víří rozporuplné myšlenky. Slyšela ho skutečně až napodruhé. Není si jistá, co má odpovědět. Zaváhá.
„Jsem v pohodě. Byla jsem se projít vřesovištěm a trošku jsem se zapomněla. Je tam krásně...“
„To jsem rád,“ odpověděl s úsměvem Draco, ale z jeho očí šlo snadno vyčíst, že její odpovědi neuvěřil. Cítil, že za tím bylo něco víc. Když o chvíli později dostrouhal celer, pronesl směrem k paní Weasleyové: „Tak já poběžím.“ Molly jen chápavě kývla a pokračovala ve vaření. Rozhodla se raději nepřemýšlet, z jakého důvodu má asi Ginny růžové tváře a červené špičky uší, jako ona sama mívala, když byla opravdu hodně vzrušená. Jsou prostě věci, které o sobě děti a rodiče obvykle nevědí a většinou ani vědět nechtějí.
Oba dva mlčky vyšli na chodbu. Draco se zastavil a dlouze se na Ginny zadíval.
„Chceš o tom mluvit?“
„Až po večeři, prosím. V klidu a připravená. Vlastně by mi docela přišla vhod ještě malá chvilka o samotě. Zlobíš se?“
„Ne,“ usmál se a ona věděla, že to myslí upřímně. „Vlastně, Harry mi chtěl ještě něco ukázat, než večer odjede. Prý potřebuje zařídit nějaké nákupy v Londýně, takže v podvečer vyráží s Billem, Fredem a Georgem. Uvidíme se na večeři.“ Ginny jen přikývla a byla opravdu ráda, že Draco umí být takto shovívavý, chtěla totiž na večer ještě pár věcí zařídit. Skutečně se tedy potkali až na večeři, narychlo se rozloučili se všemi, kteří ten večer vyráželi na cestu, a zapluli tiše do velkého pokoje, který měli mít příštích několik dní jen pro sebe. Draco za nimi zavřel dveře a zavřel západku, aby měli soukromí. Posadil se na postel.
„Tak copak, zlatíčko? Povíš mi, co se vlastně odpoledne stalo?“ Ginny mlčky nalila dvě skelničky dobrého bílého vína, které koupila před večeří. Pak postavila láhev na stůl. Draco si teprve teď všiml, že je pokrytý černým plátnem a že na něm stojí váza s bílou růží a svícen se stejně bělostnou svící. Za vázou leželo několik vrbových prutů a ratanová rákoska. Ginny zapálila svíčku, zlehka rukou pohladila květ růže, pak se otočila, udělala krok směrem k Dracovi a klekla si před ním.
„Povím ti cokoliv jen budeš chtít, princi. Vlastně míním udělat cokoliv mi dnes přikážeš. La rose blanche règne ce soir,“ dodala a sklonila hlavu. Draco se usmál, ale nebyl to jeden z hřejivých úsměvů, kterými během posledních dní nešetřil. Byl to nevyzpytatelný, tajemný výraz, který podtrhoval chladně šedavou modř jeho očí.
„Dobře. Popiš mi, co přesně chceš.“ Ginny zaváhala a její tvář okamžitě zčervenala.
„Smím se na to napít?“
„Smíš. Připijme si... na opětovné setkání. Lily.“ Sklopil zrak směrem k ní a sklonil ruku se skleničkou. Ona naopak musela sklenici zdvihnout, aby si mohli přiťuknout. Jejich pohledy se střetly.
„Princi.“ Okamžik průzračně čirého ticha. Chvíle jasnosti a vzájemného pochopení. Ginny začala mluvit, ale věděla, že to, co muselo být sděleno, už Draco ví.
„Popravdě řečeno mi chybí mnohé z toho, co jsme spolu dělali v Malfoy Manor. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale ty strašlivé okamžiky měly svoje kouzlo. Ve chvíli, kdy tvoje činy začaly vycházet z oboustranného souhlasu, se můj pobyt na vašem sídle stal nejerotičtějším obdobím mého života. A nejkrásnějším. Nedokázala jsem to pochopit a přijmout, ale nalezla jsem v bolesti zalíbení. A vzrušení. A potěšení z toho, že se ti to líbí. Že každý můj sten, každý rudý pruh, který se objeví na mé kůži s napětím sleduješ a očekáváš mojí reakci. To, co jsi začal jako hru na mučení a týrání, se stalo hrou, která rozehrála všechno, co mezi námi dnes je, a poznamenala i to, kým jsme.
Miluji tě a jsem šťastná, že dokážeš být milý, něžný a pozorný. Ale dnes večer chci, aby sis mě vzal. Abys mě ovládl. Chci, abys na pár okamžiků zase byl hrubý a přísný. Aby ses stal mým pánem. Mým princem.“ Její slova se ztratila v tichu pokoje s dutou ozvěnou. Obrátila do sebe celý zbytek vína ve sklenici a odložila jí na zem. Zachvěla se, protože jí zamrazilo v zátylku a hrdlo jí sevřela sladkokyselá natrpklost, na kterou nebyla příliš zvyklá. Draco jí sledoval zkoumavým pohledem. Pět, deset, patnáct vteřin. Možná déle. Nevěděla přesně, ale cítila, jak pod jeho přísným pohledem zase červená v tváři a vlhne v rozkroku. Pouhý jeho pohled stačil na to, aby se v ní vzedmulo to, co se ten den už tolikrát pokusila vyhnat z mysli. Hřejivé, šimravé zvířátko v jejím bříšku se tam ale tentokrát zjevně hodlalo usadit a hned tak neodejít.
Draco konečně odvrátil pohled, kterým jí probodával zkr na skrz. Napil se vína, vstal a odložil jej na stůl.
„Od chvíle, kdy jsem se do tebe na Malfoy Manor zamiloval, což bylo velmi, velmi krátce po tom, co jsi k nám dorazila; nejspíš mnohem dřív, než si myslíš, jsem doufal a nepřestával doufat, že se dožiji tohohle okamžiku. Vroucně jsem si přál, abys docenila rozkoš, kterou může přinést pouze tahle Hra. Abys pochopila, že přísný pán a ten nejjemnější milenec mohou být jeden a týž muž. Každou noc o tobě sním. O tom, že ti přikážu svléct se donaha a kleknout si. Tobě se při tom proběhne mráz po zádech, pocítíš směsici strachu a vzrušení. Trošku tě ta troufalost rozzlobí, ale když se mi podíváš do očí, podlomí se ti kolena. Než si uvědomíš, co vlastně děláš, budeš přede mnou klečet. Nahá a ponížená, ale horká a vlhká vzrušením. Uslyšíš tepot vlastního srdce a uvědomíš si svůj zrychlený dech. A pak rozehrajeme hru. Budeme zase Princ bílé růže a Lilie. Budeme pracovat s ovládáním, s bolestí, napětím a možná i špetkou strachu. Ale ani na okamžik nezapomeneme na to, kdo jsme a že se milujeme a můžeme jeden druhému věřit...“ Předklonil se a podíval se jí do očí. Viděl v nich jiskřičky vzrušení. Přivoněl k ní. Ucítil její vzrušení. V tu chvíli už oba věděli, že tahle noc bude dlouhá. A výjimečná. Ta noc bude spojením Lilie a Bílé růže z jejich společné vůle. Spojením bolesti a rozkoše. Spojením krutosti – a lásky.
Žádné komentáře:
Okomentovat